MESSERSCHMITT BF 110 E, 1/48 EDUARD

Se čtvrtkovými „stodesítkami“ to bylo na trhu vždy poněkud špatné. V roce 1973 se na trhu objevila stavebnice Fujimi Bf 110 C/D, kterou později v limitované sérii přebaloval italský Astrokit. Tytéž výlisky Fujimi také přebalila japonská společnost Mauve a spolu s konverzními díly prodávala jako variantu Bf 110 G-2. Mauve později ještě vydala noční stíhací verzi G-4, ale opět to byla konverze spolu s výlisky Fujimi. V roce 1997 vydala společnost Promodeller těžkou noční stíhací Bf 110 G-4. Následuje Revell s denním Zerstörerem ve verzi Bf 110 G-2, který má většinu výlisků shodných s modelem Bf 110 G-4 od Promodelleru. Tím tedy končí výčet doposud vyprodukovaných stavebnic Bf 110 a je vidět, že situace doposud nebyla tak růžová, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tuzemský Eduard si byl patrně vědom velké díry na trhu a pustil se tedy do celé série zbrusu nových Messerschmittů. A tak se v září tohoto roku na trhu objevila doposud nikdy nevyráběná verze Bf 110 E. Eduardi přistoupili k realizaci „stodesítkového“ projektu velmi zodpovědně a zdá se, že čekání na nové Messerschmitty se vážně vyplatilo. Model je negativně rytý, obsahuje masky na stříkání rámování kabiny a disků kol podvozku, barvené lepty převážně do interiéru, rozsáhlý obtiskový aršík s markingy jednotlivých strojů a s kompletními popiskami a hlavně obrovské množství dílů. Jednoduše řečeno – Eduardí standard. Jako třešinka na dortu model obsahuje odlévanou figurku jezevčíka i se zajímavě popsanou historií jezevčíků u jednotek létajících s Bf 110. V každé stavebnici naleznete jednu ze tří variant jezevčíků, která je do stavebnic nahodile přidávána. Tím se Eduardům podařilo spustit vlnu výměnných obchodů mezi modeláři a zdá se, že i taková zdánlivá drobnost může pěkně zčeřit modelářské vody.

Stavební návod je již tradičně plnobarevný a vytištěný na křídovém papíře. Nutno podotknout, že jeho čitelnost je vynikající a pokud se jej modelář drží, neměl by se dostat do žádné slepé uličky. V souladu se stavebním návodem jsem se pustil nejprve do kompletace interiéru letounu. Dlouho jsem se nesetkal s tak precizně a jemně zpracovaným vybavením vnitřních prostor! Dal jsem si tu práci a sečetl všechny díly, které se zužitkují do vnitřku a dopočítal se neuvěřitelného čísla 134 včetně leptů! Dlouho jsem si lámal hlavu, z kterých zdrojů Eduard čerpal veškeré detaily konstrukce a vybavení vnitřních prostor a nakonec jsem dospěl k názoru, že pro realizaci mohli mít Eduardi vedle jiných podkladů i dobový kusovník pro výrobu Bf 110. Tyto „Ersatzteilliste“ totiž obsahují naprosto perfektní detaily do šroubku rozložených částí skutečného letounu. Troufnu si tvrdit, že Eduardi dokázali vytvořit neuvěřitelně detailní a po všech směrech dokonalou zmenšeninu originálního Messerschmittu. Jen pro zajímavost, pod podlahou pilotního prostoru jsou na rámu s lafetou uchyceny kompletní dvacetimilimetrové kanóny MG-FF, včetně lahví se stlačeným vzduchem pro jejich pohon (po vlepení do modelu tato partie prakticky není vidět)! Obranný kulomet střelce/radisty MG-15 má špatně určené umístění leptaného kruhového mířidla. Toto má být ne uprostřed kulometu, ale těsně před koncem hlavně. Jen jedna věc celou tu nádheru zbytečně kazí. Tou je nová technologie barvení fotoleptů. Palubní deska by podle interpretace výrobce modelu měla být v RLM 02, ale bohužel potisk je spíše špinavě žlutošedý s černými tečkami a rozpitými detaily přístrojů. Stejně rozpačitě natištěné je i šití na upínacích pásech. Ó kde jsou doby původních ostrých tisků fotoleptů! Barva z leptů se také mnohem více odlupuje než z původních barvených leptů. Mimochodem palubní desky u raných letounů Bf 109, Bf 110 nebo třeba i Ju 87 s pilotním prostorem v šedozelené barvě RLM 02 měly prakticky vždy základ palubní desky nabarvený modrošedou či černošedou barvou s černými rámečky přístrojů. Na fotografiích, byť černobílých, je znát, že palubní deska nese jiný odstín než například boky trupu, či sedačka. Takže si s klidným svědomím můžete dovolit přestříkat nepřesvědčivou palubní desku černošedou barvou a černou si domalovat rámečky přístrojů, abyste se dostali blíže realitě. Ještě bych zůstal u zbarvení vnitřních prostor a připomenul předpis pro barvení letounů LDV-TD 521 LUFT z přelomu dubna/května 1941, kdy se vnitřní RLM 02 změnila na RLM 66. Ve skvělé dvoudílné knize Zerstörer od Johna J. Vasca jsem si všiml u strojů s otevřenými kabinami jak světlého rámování v RLM 02, tak tmavého v RLM 66. To je dle mého názoru určující znak pro odstín barvy v celém interiéru. Otázkou však zůstává, jak moc pružní byli výrobci. Našel jsem totiž stroje se světlým i s tmavým rámováním ze stejného období, takže doporučuji opravdu pečlivě studovat fotografie konkrétních strojů.

Ale zpět ke stavebnici. Jakmile se prokoušete skládáním a barvením kokpitu, dostanete se ke slepení trupu. Při podrobné prohlídce zjistíte, že na trupu za kabinou jsou dvě nestejně široké linky paneláže žeber trupu. Samotné rytí se ztrácí na hřbetu a na spodku trupu, což je dle slov pana Šulce z Eduardu technologický problém. Údajně by totiž trup nešel dobře vytáhnout z formy. Naštěstí veškerá paneláž na sebe velice přesně navazuje, takže není problém vše ve chvilce obnovit protažením žiletkovou pilkou. Při kompletaci trupu se poprvé malinko dotknete tmelu v místě vlepení dílu B8 do trupu, což je oddělená část hřbetu trupu v místě zadního střeliště. Tato část mohla být odlišná například u verzí C/D, proto je u modelu oddělena. Tmelení je však pouze kosmetickou záležitostí. Většímu broušení se nevyhnete po připojení oddělené přídě s výzbrojí čtyř kulometů MG-17. Příď je trochu širší než zbytek trupu. Pevná trupová výzbroj je opět neuvěřitelně detailně zpracována. Zamrzí však některé mírně přesazené drobné díly, které jsou po začištění nechtěně šišaté. Projevilo se to například u hlavní kulometů MG-17 a jejich lafet. S problémem přesazených drobných dílů se Eduard stále potýká také například u rodinky čtvrtkových Focke Wulfů Fw 190.

Křídlo Eduard vyřešil velice dobře. Pro zachování jednotně ostré odtokové hrany křídla, je tato nalisována na vrchních polovinách křídla. Vznikne tak sice nechtěná spára u spoje na klapce, ale ta je snadno odstranitelná, protože je v ploše klapky a tak se tmel dobře vybrušuje. To je ale také poslední kontakt tmelu s modelem, protože všechny hlavní díly pasují neuvěřitelně přesně, takže je možné vše lepit například skvělým řídkým lepidlem Tamiya Extra Thin, které považuji za důstojnou náhradu legendárního filmového lepidla LN301. Myslím, že přesnost v pasování hlavních dílů modelu je největší devizou nové stavebnice, samozřejmě ruku v ruce s vysokou úrovní detailů. Motorové gondoly se podobně jako u modelu Bf 110 G-2/4 od Promodelleru/Revellu navlékají po sestavení na slepené křídlo. Dejte si jen pozor na přesné lícování motorových gondol a křídelních chladičů. U mého vzorku jsem gondolu pravé poloviny křídla asi nenalepil úplně přesně a u styku s chladičem mi vznikla drobná škvírka, kterou jsem musel bohužel vytmelit. Proto je vhodné při lepení gondoly ke křídlu alespoň nasucho vyzkoušet pasování chladiče ke gondole. Pozor také na vlepení dílů chladiče (C31-C34), protože pokud je vlepíte přesně dle návodu na dno vybrání pro chladič v křídle, bude při pohledu zepředu vidět škvíra uvnitř mezi mřížkami a krytem chladiče. Model má samostatně odstříknuté trubky výfuků, což vypadá hrůzostrašně při začišťování a odvrtávání, ale výsledkem budou dle mého názoru špičkově zvládnuté výfuky. Svou velikostí navíc upoutají pozornost, takže je dobře, že jsou tak precizně zpracovány. Křídlo má nádherně zpracované pronýtování potahu křídla nad křídleními nádržemi. Spojení křídla s trupem nepotřebovalo tmel (!), jen bylo nutné trochu srovnat styčnou plochu, protože tam plastik přesahoval mimo obrys a bránil tak přesnému připojení křídla k trupu. Doporučuji též zpevnit křídlo v místě křidélek, protože se v tomto místě mírně deformuje. Náprava je jednoduchá – stačí jen do škvíry za křidélkem vložit několik pásků nařezaných z plastových destiček tloušťky 0,2 mm. Zpevnění zamezí nechtěnému promáčknutí křídla při neopatrné manipulaci. Dvojité ocasní plochy mi doslova vyrazily dech svojí přesností ve spoji s vodorovnými částmi. Přesný spoj také zajistil pravý úhel, které mají svírat svislé a vodorovné části ocasních ploch. Samostatnou kapitolou je ztvárnění podvozku, který sice obsahuje opět větší množství dílů, ale samotné uchycení je naprosto dokonale vyřešeno. Doposud produkované stavebnice Bf 110 od Fujimi, popřípadě od Promodelleru/Revellu, měly tuto partii poněkud zjednodušenou. Potěšila mne také přítomnost variantního řešení ostruhového kola – na výběr máme jednodušší možnost, kdy je kolo nalisované dohromady s ostruhovou nohou a nebo stejnou část s odděleným kolem a samostatnou ostruhovou nohou. Model má opravdu promyšlené čiré díly, které jsou navíc na velmi vysoké úrovni. Kabinu je tak možno sestavit jak v uzavřené podobě, tak s otevřeným vstupem do pilotní části, dokonce i s otevřeným střelištěm. U Bf 110 bylo otevírání střeliště složitější, takže jsem rád, že tuto partii Eduard tak výtečně ztvárnil. Masky pro jednodušší stříkání čirých dílů pasují na svá místa solidně, jen jsem měl problém s odlepováním všech masek na oblých částech kabiny, takže se mi při stříkání podařilo pod masky naprášit barvu a lak. Při dokončování vás teď už vlastně čeká pouze pumová výzbroj složená ze čtyř 50 kg a dvou 250 kg pum.

Obtisky vkládané do krabice jsou vytištěny u tuzemského Aviprintu. Ten opět zajistil velmi kvalitní tisk a vysokou kvalitu jednotlivých emblémů. Některé drobné popisky jsou sice trochu rozpité, ale díky náhradním lze vybrat potřebný počet dobře vytištěných popisek. To se ovšem netýká hlavních znaků, písmen a malůvek, které jsou naopak vytištěny bezchybně. Jen se zastavím u obtisků vos na čumák a zubatých tlam, které mají naznačená místa, která je potřeba proříznout. Každopádně nalepení vosy na přídi stodesítky je velmi náročné. Nepodařilo se mi to moc dobře osadit, takže doporučuji naříznutí provést do mnohem větší hloubky, než je naznačeno. Samostatná záda a křídla vosy ale k tělu sedla naprosto bezchybně. Obtisky je vhodné umisťovat na lesklý a hladký povrch. Při dobře připraveném povrchu není dokonce vůbec nutné použití vodiček pro osazení obtisků. Vodičky se vyplatí snad až při lepení hlavičky vosy a nebo zubaté tlamy, protože to je velmi složitý tvar na osazení.

Konečně se tedy dostávám ke konkrétním možnostem, v jakých lze modely finišovat

1. Messerschmitt Bf 110 E, S9+HP, bez bližšího určení
   - Standardní kamufláž RLM 74/75/76, pruh přes trup a konce křídla zespodu v žluté RLM 04, vosa na přídi. Není ovšem zcela jisté, zda stroj S9+HP opravdu takto vypadal, či existoval.
2. Messerschmitt Bf 110 E, S9+NN, 5./ZG “Wespen”, pilot Lt. Herbert Kutscha, Rusko, 1942
   - Stroj prakticky shodný s předchozím S9+HP s tím, že tento nese zbytky zimního, omyvatelného, bílého nátěru. Na SOP stroj nese 22 symbolů sestřelů.
3. Messerschmitt Bf 110 E, G9+JM, 4./NJG 1, základna St. Trond, Francie, únor 1942
   - Původně černá noční mašina, doplněná na bočních a vrchních plochách zelenou námořní barvou RLM 72.
4. Messerschmitt Bf 110 E, LN+LR, 1.(Z)/JG 77, pilot Lt. Felix-Maria Brandis, základna Malmi, Finsko, 1942
   - Stroj s jezevčíkem na přídi opět ve standardní kombinaci RLM 74/75/76 a se žlutými doplňky pro východní frontu a na SOP symboly 14 sestřelů.
5. Messerschmitt Bf 110 E, W. Nr. 4035, Sonderkommando Junck, Irák, základna Mosul, květen 1941
   - Stroj s německou osádkou, ale iráckým výsostným označením. Zde je pravděpodobné, že stroj nebyl v kombinaci pozdějších barev RLM 74/75/76, ale ve starším schématu RLM 71/02/65. Na druhou stranu byl stroj vyroben v průběhu května 1941 v továrně Messerschmitt, což je přesně období, kdy se zaváděli nové barvy.

Nejsem si také zcela jist, zda byly opravdu všechny stroje Bf 110 E zbarveny kombinací pozdějších barev RLM 74/75/76 (změna zbarvení duben/květen 1941), jak uvádí návod ze stavebnice. Je dost možné, že stroje stále nosily kombinaci dřívějších barev RLM 71/02/65. U iráckého stroje, jak jsem se již zmínil, fotografovaného v roce 1941, si myslím, že je pravděpodobné starší schéma RLM 71/02/65. Stále také zůstává otázkou, jak moc byli pružní výrobci v zavádění nových barev po změně předpisu na nové stroje Bf 110 E. Messerschmitty verzí E se totiž vyráběly v rozmezí leden 1940 – prosinec 1942, takže by se dalo říci, že polovina strojů nesla starší kombinaci barev a druhá polovina kombinaci novějších. Na černobílých fotografiích je možné starší schéma identifikovat díky mnohem větším kontrastům mezi jednotlivými odstíny 71/02 oproti novějším 74/75, u kterých kontrast nebyl tak vysoký.

klady stavebnice

• doposud nikdy nevyráběný typ
• perfektní a přehledný stavební návod
• obsahová kompletnost stavebnice
• obtisky včetně popisek
• možnost ponechat kabinu otevřenou včetně zadního střeliště
• kompletně vybavená příď modelu včetně výzbroje
• dokonale zpracovaný interiér posádky letounu
• bezproblémová sestavitelnost

zápory stavebnice

• nepřesvědčivý tisk barevných fotoleptů
• chybějící a zalitá paneláž „za hranou“ formy (spodní část trupu, hřbet trupu a oddělená příď)
• nekompletní nýtové řady na křídle a trupu
• větší množství přesazených drobných dílů

Chtěl bych moc poděkovat za velmi přínosné konzultace panu Stanislavu Hrubému, Tomáši Dvořákovi, Honzovi Bobkovi a Pavlu Türkovi při pomoci s podklady na kamufláže ze stavebnice a za zapůjčení technických podkladů Martinu Léblovi.

	fotogalerie modelu
	odkaz na Revi.cz
	recenze Bf 110 E v 1/72 od Eduardu
	recenze Bf 110 E v 1/72 od Eduardu - dodatek