Messerschmitt Bf 110 E ve dvaasedmě

Detailní pohled na stavebnici

Někdy kolem roku 2008 vydal mostecký Eduard svojí první čtvrtkovou Bf 110 E. Stavebnice nebyla špatná, sice měla nějaké své mouchy, ale na druhou stranu to byla první čtvrtková stodesítka ve verzi E, která se na trhu objevila.

Je rok 2012 a Eduard opět vydává stodesítku ve verzi E, tentokrát ovšem v odznakovém měřítku 1/72. Eduard svými posledními stavebnicemi dokázal, že je už schopen vytvořit perfektní povrchy svých stavebnic (Mig-21 v 1/48 a 1/144, F6F Hellcat v 1/72 a Bf 109 E v 1/48). I nová stavebnice dvaasedmdesátkové Bf 110 E má výborně zpracovaný povrch s ostrou, i když poněkud mělkou, negativní paneláží. Drobné díly nejsou přesazené a výlisky jsou prosty otřepů. Na první pohled moc pěkně ztvárněný povrch. Na druhý pohled objevíte namátkově vybrané nýtové řady, což si Eduard mohl odpustit. Stejně byla řešená i větší čtvrtková stavebnice. Buď měl Eduard udělat všechny nýtové řady anebo se jich měl vzdát, myslím, že by to celkovému dojmu jenom prospělo. Těžko bude modelář hledat nýtovadlo se stejným krokem a stejnou stopou v případě, že by chtěl doplnit i zbytek nýtových řad.
Stavebnice je koncipována prakticky shodně, jako větší čtvrtková. Tedy má oddělený předek se zbraněmi, jen bez vybaveného zbraňového prostoru. Pokud se rozhodnete stavět odkrytované zbraně v přídi (čtveřice kulometů MG 17, ráže 7,92 mm), budete si muset pořídit samostatně prodávanou sadu z výrobní řady Brassin (v následujících dílech mého článku budou popsány i všechny dostupné doplňky pro Bf 110 E).

Interiérový prostor pilota a radisty/střelce je na toto měřítko vybavený výborně, není zapomenuto ani na náhradní magazíny pro pohyblivý MG 15, zásobníky pro dvacetimilimetrové MG-FF, radiovybavení, samotný pohyblivý obranný kulomet MG 15 a další drobné detaily. Vše je vhodně doplněno planžetkou barvených leptů s palubní deskou, upínacími pásy a dalšími drobnostmi převážně do prostoru pilota. Škoda, že Eduard zvolil jako barvu radiovybavení RLM 02, protože většinou byly tyto přístroje opatřeny odstínem RLM 41, 42 anebo 66. Naopak je boční pultík v pilotově rezidenci správně v RLM 02. Vzhledem k oddělené části trupu na konci pilotního prostoru s lafetou MG 15 je jasné, že Eduard bude do budoucna vydávat další verze Bf 110. Tomu taktéž napovídá i množství nepoužitých vyškrtnutých dílů.

Oproti čtvrtce nemá dvaasedma oddělený plech s otvory pro vypadávání nábojnic od trupových kanónů MG-FF na spodní části centroplánu. Otvory jsou jen naznačeny zevnitř a budete si je muset před slepením křídla a trupu dohromady otevřít pomocí ostrého skalpelu. Je dobře, že je tento panel vcelku se spodkem křídla a částí trupu, protože pak půjde tato partie mnohem lépe kompletovat. Problémem je, že Eduard zrcadlově otočil v návodu spodní části křídla (díl C1), takže nás návod nabádá otevřít zrcadlově otočené otvory. Bohužel zde nebyla výstupní kontrola příliš důsledná.

Dopředu se také rozhodněte, zda budete dělat Bf 110 E s krátkým trupem anebo s prodlouženým (jakým byly vybaveny verze D). Je skvělé, že tato základní stavebnice obsahuje obě varianty trupu, takže modelář není omezen výběrem nějaké své alternativy mimo obtiskový aršík.

Původní čtvrtka měla jednotlivé poloviny křídla řešeny jako samostatné díly, dvaasedma má celý spodek křídla jako kompletní díl se vzepětím, což považuji za výborné řešení s ohledem na geometrii křídla. Nežli slepíte jednotlivé díly křídla dohromady, nezapomeňte odvrtat otvory pro čtyři závěsníky ETC 50.

Mezi díly, které se pro verzi E nepoužijí, jsou taktéž dvě varianty SOP. Jedna standardní pro verze C/D/E a druhá pro verze F/G-2. Tomu odpovídají i čiré díly, mezi kterými se nachází kabinka pro F/G-2. Stejně tak se v nepoužitých dílech nachází Dackelbauch (pro verzi D), tedy velká podtrupová nádrž i obě přídavné 300 l nádrže, nesené u jiných verzí pod křídlem.

Stavba

Pokud se budete držet pevně návodu, nedostanete se do žádné slepé uličky, což je skvělé. Návod je přehledný a většinou v něm nejsou přílišné boty (pokud tedy pominu zrcadlově otočenou sponí polovinu křídla a ocelový odstín pro kryty křídelních závěsníků, které měly zpravidla barvu spodních ploch.

Kokpit

Na toto měřítko má stavebnice perfektně zmáknutý kokpit včetně detailů, jakými jsou zásobníky 20 mm kanónů MG-FF pod podlahou prostoru osádky a další solidní detaily. Obě sedadla, tedy jak pilota, tak radiooperátora/střelce mají nemodelově tlusté stěny a u sedadla radiooperátora/střelce pak chybí polstrovaný sedák (viz ersatzteilliste). Chyba to ale nejspíše nebude, protože na fotografiích skutečných mašin tam sedák většinou není. Mezi barvenými lepty pak naleznete jak přední strany krabiček radiovybavení (bohužel v RLM 02) tak palubní desku a další přístrojové vybavení a barevné upínací pásy, které interiér perfektně doplňují.

Motorové gondoly

Každá z motorových gondol je složena z pěti dílů, které do sebe neuvěřitelně přesně zapadají. Zvláště dokonale pasoval spodní plech s ústím motorového hladiče. Vše sedlo pouze za použití řídkého lepidla Mr. Cement S. Samotné gondoly se zepředu nasouvají na křídlo stejně jako u čtvrtky a při suchém pasování se zdálo, že bude nutné tmelení. Po nanesení lepidla se však spoje podaly a celá gondola padla na své místo prakticky pouze s použitím Mr. Cement S lepidla a všechny spoje bude stačit přebrousit smirkovým papírem. Na motorových krytech postrádám alespoň narytím naznačené tři průhledy na přístroje přímo u motoru. Ty bude nutno naznačit narytím anebo provrtáním se zasklením například Clearfixem, hustým lesklým lakem anebo lepidlem Testrors na kabinky. Výfuky jsou pěkně odstříknuté, jenom to bude chtít odvrtat jejich výdechy anebo po nabarvení naznačit výdechy lesklou černou barvou.

Křídlo

Komplikované lepení křídleních chladičů u motorových gondol čtvrtkové stodesítky se u dvaasedmdesátky nekoná, protože tato partie sedla perfektně a bez použití tmelu. Samotné křídlo má oddělená křidélka a koncové oblouky křídla. Křidélka pasují skvěle, jen bude nutné zvrchu prorýt přechod mezi nimi a křídlem, protože po slepení je spára prakticky neznatelná. Na spodku je skvěle provedené vybrání za klapkami a křidélky, to je velmi realistické.

Horší to je po slepení spodní poloviny křídla s vrchními, kdy vznikne nehezká spára na spodku v napojení klapek. Toto řešení je na druhou stranu ideální pro zamezení vzniku propadlin na vrchu křídla (jako u 1/72 Hellcata) a pro zachování pěkné tenké odtokové hrany. To je vlastně první místo, které bylo nutné tmelit.

Při pohledu na paneláž klapek na vrchu křídla jsem narazil na drobný problém. Tím je minimální spára mezi klapkou a zbytkem křídla, což bude nutné prohloubit pomocí rydla.

Linie klapky by, na rozdíl od provedení modelu, měla být přímá, nikoli zalomená u trupu. Byť se tato partie na snímcích zdá zalomená, linie klapky by měla být přímá. Linka by měla respektovat pomyslnou přímou linku od křidélek směrem až k trupu. Při detailním průzkumu problému s klapkou jsem ale narazil ještě na jeden lehce odstranitelný problém. Tím je příliš široký výdech z křídelního chladiče. Mezi tělesem zaplechování chladiče a podvozkovou gondolou by měla být asi o 2 mm širší pevná část klapky. Tahle drobnost mne praštila do očí teprve poté, kdy jsem nalezl fotografii na „stodesítku“ postavenou do svíčky po nepodařeném přistání pořízenou při pohledu zezadu.

návod má opačně naznačeno, který otvor pro vypadávání nábojnic otevřít	správně bychom měli otevřít tyto otvory	pohled na správně otevřené otvory pro vypadávání nábojnic	paneláž klapky je zalomená, ale nejspíše by měla být přímá - více viz samostatný článek
oddělení křidélka od zbytku křídla je nedostatečné, zde je nutno použítí rydla	křidélko zespodu, včetně odděleného konce křídla vyšlo na jedničku	vybrání v klapce je pěkně provedeno	chladiče by si zasloužily nahrazením nějakou síťovinou a nebo leptem
chladič k motorové gondole sednul výtečně	popsaná úprava klapek a prostoru u chladiče	motorové kryty sedly výtečně

Trup

Sestavení trupu a vybaveného kokpitu neskrývá žádných záludností a obě poloviny trupu lze slepit prakticky bez nutnosti tmelení. Na spodní části trupu těsně za odděleným předkem se zbraněmi se ztrácí paneláž, kterou bude potřeba obnovit. S tím ale vyčkejte až do spojení přídě trupem a křídlem, protože se jednoduše propojí linky z křídla až na spodek oddělené přídě.

Čumák se čtveřicí MG 17 (ráže 7,62 mm) je krapítek širší nežli trup, takže bude nutné spoj zabrousit. Před broušením ale nezapomeňte prohloubit narytou paneláž, abyste o ni během broušení nepřišli. Otvor pro nejdelší hlaveň MG 17 by měla mít obdélníkový výřez, nikoli kulatý. To tam bylo kvůli tomu, že by krytu překáželo uložení MG 17, proto byl otvor rozšířený. Tento detail je zřetelně vidět na fotografiích.

Při pokusu nalepit VOP k trupu jsem objevil další drobný zádrhel. Díky vyboulení v místě spojení trupu a VOP (díl A8) vznikne vzepětí, které tam nemá co dělat. Nezapomeňte tedy zabrousit tyto výstupky a při broušení raději přitlačte, aby tam VOP zapadla bez tlaku. Stačí si uvědomit, že VOP musí být vodorovná bez vzepětí.

naznačení konstrukce trupu je na 1/72 velmi zdařilé	samostatně dolepovaná spodní část stěny kokpitu sedí výborně	...na druhé straně to samé sedlo taktéž výborně	základ kokpitu je i bez leptů vynikající
není zapomenuto ani na náhradní zásobníky	kokpit pasuje do trupu bez nutnosti úprav	nabitý kokpit	interiér jsem opatřil základní RLM 02
po doplnění lepty dostane kokpit pořádní šmrnc			nutná úprava ocasních ploc
druhá strana	vzepětí VOP nemá být!

Podvozek

Podvozek je perfektně zpracovaný se všemi vzpěrami a oceňuji hlavně informativní pohledy ve stavebním návodu zepředu a zboku na podvozkové nohy. Vzhledem ke složitosti všech vzpěr je takový počin chvályhodný. Podvozková kola naleznete ve výliscích také ve dvou variantách dle použití na různých verzích Bf 110. Větší pro Bf 110 E a menší pro Bf 110 C/D.
 

Čiré díly

Čiré díly mají oddělená skla pro možnost otevření prostoru pilota. Prostor radiooperátora/střelce není logicky rozdělen s ohledem na složitost otevírání a tloušťku čirého materiálu. V tomto měřítku připadá pro možnost otevřít střeliště v úvahu pouze acetátová kabinka. Nicméně čiré díly jsou opravdu skvěle zpracovány a přiložené masky velmi urychlí barvení složitého rámování. Při testu masek bylo také vše akurátní, nebylo nutno opravovat žádnou z nařezaných masek.

Shrnutí

Stavebnice nové Bf 110 myslím nemá konkurenci, jen je škoda několika chybek, které perfektní dojem ze stavebnice zbytečně shazují. Naštěstí všechny popsané zádrhely lze velmi jednoduše odstranit, takže lze ve výsledku získat velmi pěknou dvaasedmovou stodesítku.

až na nutnou úpravu VOP na sebe jednotlivé díly výborně pasují		detail přechodu křídlo-trup a motorových gondol ukazuje vynikající přesnost pasování	ne úplně ideálně pasuje oddělená příď se čtveřicí MG 17, což lze odstranit broušením
podvozkové nohy jsou velmi detailní	oddělené spodní části motorových krytů pasují i bez použití tmelu	kola určená pro verzi Bf 110 E mají větší průměr, nežli kola pro verze C/D

Za poskytnutý vzorek bych chtěl poděkovat společnosti Eduard, potažmo ModelWebu.

Jakub "Kubrt" Vilingr

Prameny použité při tvorbě článku:

1) John J. Vasco, Fernando Estanislau; Messerschmitt Bf 110 C/D & E, An Illustrated Study, Variants, Weapons, Equipment; Ian Allan Publishing – Classic Books; 2008¨
2) John J. Vasco; Zerstörer Volume 1, 2: Luftwaffe Fighter Bombers and Destroyers 1941-1945; Classic Books; Ian Allan Publishing; 2006, 2007
3) Jerry L. Campbell; Messerschmitt Bf 110 Zerstörer in action; Squadron/Signal Publications; Carrollton, Texas 1977
4) Michael Meyer, Paul Stipdong; Die Deutsche Luftwaffe von 1935-1945, Zerstörer – und Nachtjagdverbände, Teil 1, 2, 3, 4; WDM Heinz Nickel; Zweibrücken 2006, 2007, 2008, 2009
 

článek na ModelWebu

Eduard Model Accessories

recenze Bf 110 E na Modelplacu - dodatek

recenze Bf 110 E od Eduardu ve čtvrtce

galerie hotové Bf 110 E od Eduardu ve čtvrtce

celkový pohled na sestavený model bez broušení, tmelení a barvení (vyjma kokpitu)
masky pro jednodušší stříkání rámování sedly dobře, neměl by být problém je s úspěchem použít