|
|
měřítko |
1/48 |
hodnocení |
výrobce |
Italeri (ex DML/Dragon) |
5/10 |
katalogové číslo |
#5503 |
počet dílů |
52 plast, 3 čiré |
složitost |
cena |
400 Kč |
█ █ █ █ |
Focke Wulf Fw 190 D-9
Nemůžu si pomoci, ale pro mě je nádherný Focke Wulf
Fw 190 D-9 vůbec tou nejkrásnější stíhačkou z období druhé světové
války. Není se tedy čemu divit, že stavím již několikátou Doru. Ve
čtvrtce má smysl se zabývat prakticky jen modely firem Tamiya a
Trimaster alias Dragon/Revell/Italeri. Oba modely mají své mouchy.
Záleží tedy na každém z modelářů pro který z nich se rozhodne.
Nejdříve shrnu klady a zápory a následně vysvětlím, proč jsem se
vlastně rozhodl pro složitější model od Trimasteru (Italeri).
Tamiya
Klady
- snadná sestavitelnost
- čistá, i když poněkud hrubší paneláž
- oba druhy odsunovatelných částí překrytu (plochý i
vypouklý)
- pěkně vytištěný obtiskový aršík
nulové množství otřepů a vtaženin na povrchu výlisků
Zápory
- nevyhovující podvozková šachta bez detailů
- malý průměr kol hlavního podvozku
- ostruhové kolečko nalisované vcelku s podvozkovou nohou
- krátké podvozkové nohy (bez úprav je Dora nízká se špatným
postojem)
- hubený trup v místě motorové přepážky
- motorovému krytu chybí charakteristický schod v místě pantů
Trimaster alias Dragon/Shanghai Dragon/Revell/Italeri
Klady
- vynikající obrysová přesnost
- správná velikost kol hlavního podvozku
- oddělené ostruhové kolo od podvozkové nohy
- sice mělká, ale poměrně přesná podvozková šachta
- nízká cena stavebnice
Zápory
- u modelů vyrobených pro Italeri je na povrchu dílů množství
vtaženin, škrábanců a prakticky všechny díly vykazují množství otřepů
- pouze plochá odsunovatelná část překrytu (u různých přebalů se
občas vyskytují oba druhy překrytů)
- složitá stavba s nutností úprav pro zjednodušení stavby
- nutné mírné prodloužení zalamovací vzpěry hlavního podvozku pro
zvětšení rozvoru podvozku
Tedy na začátku je nutné si položit otázku, zda jsem lepič a
neřeším detaily a stačí mi Doru splácat jen tak z krabičky a nebo zda jsem
náročný modelář a chci mít model, který se bude blížit realitě v porovnání s
dobovými fotografiemi. U mě byla otázka zodpovězena okamžitě, tedy sice složitá
stavba, ale nakonec s poměrně hodně přesnou stavebnicí Fw 190 D-9. Na začátku jsem se také rozhodl, že svůj model opatřím nýtovými řadami a
vytvořím „otevřenou“ podvozkovou šachtu s pohledem na zadní část motoru JUMO
213. Otázka zda byl ve středu šachty krycí plech, nebo ne je složitá, vzhledem k
tomu, že neexistuje prokazatelná dobová fotografie Dory, kde by tento plech
byl/nebyl. Mé úvahy se pohybují pouze v úrovni úvah, bohužel stále si nejsem
jistý, jak to bylo ve skutečnosti. Muzeální stroje do této problematiky také moc
světla nepřinášejí vzhledem k tomu, že není jisté, zda jsou tyto exempláře
opravdu v původním stavu, tak jak vypadaly po ukořistění spojeneckými vojsky.
Velice si tedy cením fundovaného názoru mého přítele, historika Standy Hrubého,
který vysvětlil v jedné z internetových diskusí poměrně logicky, důvod proč se
uvnitř šachty ony plechy patrně nepoužívaly. Dle jeho názoru při studiu dobových
snímků a dokumentů, byl tento plech zbytečný a navíc jeho absence mohla mít
praktický důvod v podobě „revizního otvoru“ pro kontrolu agregátů motoru JUMO
213. Plechy uvnitř šachty u strojů Fw 190 verzí A/F/G/S měly důvod s chlazením
hvězdicového motoru BMW 801. Plechy tak uzavřely motorový prostor a díky tomu
jej bylo možno účinněji chladit. U řadového motoru JUMO 213 nebylo potřeba v
takové míře chladit, navíc v jeho zadní části se nachází množství přívodů
různých médií do motoru, palivové filtry a podobně, tudíž se k jeho názoru asi
také přikláním. Při procházení tzv. Ersatzteilliste (kusovníky pro výrobu
konkrétních letounů) se zde nenachází žádná zmínka o použití těchto krycích
plechů u D-9, takže má dřívější úvaha o použití krytů pro zamezení vnikání
nečistot do motoru se zdá být opravdu lichá. Mé úvahy, které se opírají o dobové
snímky, kde je zobrazen stroj s otevřeným motorovým prostorem mi také moc
nepomohly. Jde o to, že na některých snímcích sluneční svit prochází skrz motor
až do podvozkové šachty, ale na jiných tomu tak není, i když jsou stroje
nasvícené zhruba stejně. Jak jsem se již zmínil, je to opravdu složitá otázka a
dokud se neobjeví opravdu průkazná fotografie, či dokument, stále se nabízí
větší množství různých výkladů. Tedy zpět k modelu. Ač je všeobecně známo, že všechny modely Focke Wulfů Fw 190
od Trimasteru/Dragonu se staví velice špatně, mě to tak nepřipadá. Patrně to je
tím, že jsem náročný modelář a ne lepič. Baví mne stavět a nebojím se ani
vlastních úprav. Například on „nejzásadnější“ problém s takřka milimetrovými
škvírami v přechodu křídlo-trup jsem odstranil pouhým roztažením trupu zevnitř
pomocí nařezaných tyčinek z licího rámečku. Tento „problém“ jsem eliminoval
pouze na kosmetické tmelení, které jsem provedl tenkou vrstvičkou tmelu Tamiya
White Putty. Mimochodem tento tmel je prostě vynikající, prakticky se nepropadá,
dobře se brousí a při rytí do něj se ani nevydroluje. Tyto vlastnosti se
rozhodně nedají říci o šedivém tmelu Tamiya Basic Type (grey), proto jsem do
budoucna přešel na tmel bílý. Povrch všech dílů modelu původně od Trimasteru je špatný a nezbývá nic jiného,
než prohloubit rydlem veškerou paneláž a následně vše přebrousit a vyleštit.
Výsledkem je solidní základ pro nýtování, které modelu a hlavně pak budoucí
kamufláži a patině, dodá ten správný šmrnc. Nýtování se myslím vyplatí u modelů
od měřítka 1/48 výše, u dvaatřicetin je pak nýtování už nutností. Nýtové řady
tvořím nýtovacím kolečkem od Petra Douska, které je vynikající. Nýtuji postupně
ještě před začátkem lepení modelu. Na nýtovadlo opravdu hodně tlačím, ale
jednotlivé nýtové řady neprovádím s pomocí pravítka. Veškeré linie nýtových řad
si nejdříve na jednotlivé díly namaluji tužkou a až podle nich silou od ruky
onýtuji. Po onýtování jsou všechny díly poměrně hrubé, ale to vůbec nevadí. Po
dokončení hrubé stavby model stejně celý kompletně přebrousím a následně
překartáčuji pro odstranění prachu z paneláže a nýtů. Výsledkem jsou jemné ostré
nýty, ve kterých se později dobře udrží rozředěná olejová barva při provádění
techniky wash, tedy napouštění povrchu silně naředěnými mixy olejových barev. U
svého modelu jsem poskládal celý nový kokpit za pomoci dobře využitelné sady
leptů od Eduardu určených na model od Italeri/Dragonu. Kokpit jsem zevnitř
pojistil kousky plastiku, aby uvnitř dobře držel. Po osazení jsem celek pojistil
větším množstvím řídkého sekundového lepidla. Motor JUMO 213 jsem si pořídil od
Airesu. JUMO ale bylo potřeba zepředu o cca 3 mm zkrátit, protože zasahovalo moc
blízko k pilotnímu prostoru. Ještě před osazením motoru do trupu jsem střed
podvozkové šachty vyříznul a vytvořil tam požární přepážku se zásobníky munice
pro kulomety MG 131 nad motorem. Po vybarvení jsem motor vlepil do trupu,
vytvořil viditelné části motorového lože a slepil trup s již dokončeným křídlem.
Díky vnitřnímu rozepření trupu, jak jsem se již zmínil výše, šlo ve bez větších
komplikací do sebe a dokonce jsem se zbavil i toho „zásadního“ problému s
milimetrovými škvírami v přechodu křídlo-trup. Během stavby jsem se rozhodl, že postavím mašinu nalezenou po skončení války na
letišti v Praze – Ruzyni Rudou armádou. Stroj je solidně fotograficky
zdokumentovaný v parádní publikaci Fw 190 D Camouflage and markings, part 1 od
tuzemského vydavatelství JaPo. Na stranách 147 – 152 se nachází celkem 8 snímků
a navíc dvoustrana s čtyřpohledovým digitálním obrázkem stroje <4-+- W.Nr.
211164 pravděpodobně od Stab/JG6. Oslovila mne krásná kamufláž a hlavně to, že
byl stroj na konci války nalezen na našem území. Jeho kamufláž je složena z
barev RLM 75/76/81/82 a 83 navíc se spodní částí křídla ponechanou bez nátěru v
barvě duraluminiového plechu. Mašina nese známky bojového opotřebování a zdá se
být poměrně špinavá. To je přesně to proč mám rád tyhle německá éra. Nezajímá
mne, že stroj provozovalo německé letectvo, mne hlavně uchvacuje tohle úžasné
provedení kamufláže. Ty mašiny jsou svým způsobem pestré a zajímavé už na první
pohled. Srovnám-li to s pro mě nudnými britskými (zelená/hnědá/sky, zelená/tmavá
šedá/světlá šedá) nebo americkými letouny (olivová/neutrální šedá nebo plech),
rozhodnutí stavět pozoruhodné německé kamufláže je jasné... Před barvením bylo potřeba pořádně vyladit povrch tak, aby byl výsledek co možná
nejlepší. Zhruba tři vrstvy Surfaceru 1000 stačilo pro dokonalé sjednocení a
opravu povrchu, takže i po nanesení kovových barev Alclad 2 se nestalo, že by
zákeřný kovový povrch odhalil nějaké nedostatky. Zbytek kamufláže jsem se snažil
co nejpřesněji nanést dle perfektních čtyřpohledových počítačově zpracovaných
obrázků z knihy od JaPo. Použil jsem jasně opět japonské akrylové barvy GSI
Aqueous Hobby H ředěné pomocí ředidla Mr. Color Levelling Thinner v poměru cca
1:2-3 dle hustoty barvy. Navíc jsem při stříkání používal zpomalovač schnutí Mr.
Retarder Mild, který navíc omezil prášení při stříkání měkkých přechodů mezi
jednotlivými barvami. Stříkal jsem pistolí Iwata High Performance Plus (HP-C
Plus) a nutno podotknout, že s výsledkem jsem byl nadmíru spokojený. Přechody
stříkané touto kvalitní stříkací pistolí, navíc s perfektně připravenými
barvami, vypadají opravdu skvěle. Při barvení jsem si občas vypomohl
kancelářskými lepivými papírky post-it, které se na povrchu udrží, ale barvě
nijak neuškodí. Prozatím mám nastříkaný základní kamufláž a chystám se na lesklý lak a další
postupy. Jakmile toto provedu, dokončím článek a přidám finální snímky
dokončeného modelu...
P.S. Za rozsáhlé konzultace děkuji Stanislavu Hrubému a pražské sekci KPM
Kaznějov
|
|
|
|
nasucho nasazené křídlo pro
představu |
přechod křídlo-trup bez
nutných úprav |
otvor pro přívod vzduchu do
kompresoru |
rozepřený trup za pilotním
prostorem a leptaná bočnice |
|
|
|
|
úprava křídla a otevřené
otvory pro vypadávání prázdných nábojnic |
podvozková šachta doplněná o
leptanou část nosníku křídla a nová požární přepážka |
nalepený závěsník pro nádrž,
který jsem později odstranil, protože jsem se rozhodl pro
konkrétní letoun z Ruzyně, který závěsníkem nebyl vybaven |
nasucho umístěný motor JUMO
213 pro představu, jak bude šachta později vypadat |
|
|
|
|
pohled z druhé strany na
skusmo umístěný motor JUMO 213 |
pohled zezhora na motor,
ještě bez nosníků motorového lože |
rozdíl v povrchu po nýtování
před a po broušení (viz text) |
celkový pohled na Doru ještě
před vybarvením motorového prostoru a přilepením křídla k
trupu |
|
|
|
|
pohled z druhé strany |
detail onýtovaného trupu |
druhý bok trupu s detailem
nýtových řad |
přechod křídlo-trup pasoval
velmi špatně, bylo nutno výrazně tmelit |
|
|
|
|
zpevněná a osazená vana
pilotního prostoru v trupu (viz text) |
pohled do útrob trupu s
umístěným motorem JUMO 213. Všimněte si rozepřeného trupu |
pohled na trup svrchu s
detailem zpevnění trupu a s umístěnou podlážkou za pilotním
prostorem |
motor JUMO 213 od Airesu s
doplněnými kabelovými rozvody |
|
|
|
|
pohled do upravené podvozkové
šachty s umístěným motorem |
jiný pohled do podvozkové
šachty |
pohled na trup s osazeným
motorem |
viditelná škvíra v přechodu
křídlo-trup, ještě před rozepřením trupu |
|
|
|
|
rozepření trupu pro
odstranění milimetrových škvír v přechodu křídlo-trup |
zesílení trupu pomocí
destiček, které zamezí prasknutí trupu při vnitřním rozpření |
pohled na základ kokpitu z
leptů Eduard. Lepty jsou přebroušeny, aby na nich lépe
držela barva |
vzhled přechodu křídlo-trup
po rozepření trupu |
|
|
|
|
druhá strana přechodu
křídlo-trup |
pohled na nasucho osazené
křídlo k trupu. Rozepření stavbě jednoduše pomohlo a
odstranilo nechtěné škvíry |
pohled na křídlo s trupem
zespodu |
křídlo bylo lepeno řídkým
sekundovým lepidlem a podléze vytmeleno Surfacerem 500 a
tmelem Tamiya White Putty |
|
|
|
|
zkusmo položený kryt zbraní
nad motorem |
zde je již kokpit nastříkaný
základním nástřikem barvou RLM 66, motor pak barvou černou |
detail přechodu křídlo-trup
po vybroušení tmelu |
zde je vidět plynulý přechod
po vybroušení tmelu |
|
|
|
|
detail osazeného motoru v
trupu |
pohled na šachtu zespodu. Na
černý základ je nastříkaný odstín RLM 02 |
podvozková šachta a motor |
podvozková šachta |
|
|
|
|
pohled na spoj
křídlo-motorový kryt, kde bylo nutné rozsáhlé broušení spoje |
vybroušený přechod na spodku
trupu, ktrý sedl velmi špatně |
zde je již kryt nad zbraněmi
přilepený a onýtovaný. Dobře je viditelný "schod" mezi
pantem. Tento detail postrádá model od Tamiye |
pohled na nasávač vzduchu do
kompresoru |
|
|
|
|
doplněné zámky pro otevření
krytu motorů |
detail vybroušeného a
vyleštěného povrchu křídla |
základ křídla nastříkaný
kovovou barvou Alclad 2 a rozleštěný GSI Fine Compoundem |
detail vyleštěné kovové barvy
Alclad 2 |
|
|
|
|
zamaskované panely na křídle
a některé části nastříkané jinými odstíny barev Alclad 2 |
finálně zamaskovaný kovový
střed křídla - vše je připraveno na stříkání kamuflážních
barev |
preshading černošedou barvou
pro rozbití jednolitosti nástřiku spodních ploch |
náběžná hrana nastříkaná
odstínem RLM 75, křidélka a zbytek trupu odstínem RLM 76 |
|
|
|
|
výsledek celého snažení
vypadá takto |
vrchní plochy jsou v
kombinaci barev RLM 75 a 83 |
|
|
|
|
|
|
přechod mezi barvami
nastříkaný bez maskování stříkací pistolí Iwata HP-C Plus |
boky trupu jsem stříkal až po
nabarvení křídla |
|
nabarvená VOP |
|
|
|
|
detail přebarveného pruhu
Obrany říše |
Dora bude po dokončení
vypadat zhruba tak jako na grafice z knihy od JaPo |
druhá strana |
dostříkaný trup a přechod
křídlo-trup |
|
|
|
|
světlá zelená RLM 82 v části
pod trupem se skvrnami RLM 83 |
přestříkaný pruh Obrany říše
s několika skvrnami odstínu RLM 81 Braunviolett |
druhý bok s viditelnou
plochou světlé RLM 82 pod trupem |
...začátek patinovacích
orgií... |
|
|
|
|
model po provedení olejů,
tentokrát ještě před umístěním obtisků od Aviprintu |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
obtisky od Aviprintu jsou
opravdu skvělé |
obtisky jsem umisťoval přímo
na lesklý povrch, bez použití jakýchkoli vodiček |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|