|
|
měřítko |
1/48 |
hodnocení |
výrobce |
Special Hobby (short run) |
5/10 |
katalogové číslo |
SH48032 |
počet dílů |
81 plast, 8 čirých, 4 PUR, lepty |
složitost |
cena |
500 Kč |
█ █ █ █ |
BREWSTER F2A-3 BUFFALO, 1/48 SPECIAL HOBBY
Můj první dojem byl po otevření stavebnice F2A-3 Buffalo velice
pozitivní. Mnohem hlubší negativní rytí, nežli u jiných stavebnic
stejného výrobce, perfektně zpracovaný kokpit, motor, čiré díly,
odlitky a lepty. Bližší prozkoumání ale odhalilo zalité rytí na
několika místech a protlačenou stopu po vyhazovači na vrchní části
levé poloviny křídla. Až potud jsem byl přímo nadšený a pohled do
černé krabičky s bočním otevíráním mne opravdu potěšil.
S velkou chutí jsem se vrhnul na lepení modelu. Při prohlížení
modelu už jsem jej viděl ve vitríně a předpokládal jsem maximálně
čtrnáctidenní pohodovku. Znáte to: otevřete krabičku, chytnete slinu
a v hlavě už patinujete… Vše jsem začal začišťováním dílů. Veškeré
drobné díly mají poměrně výraznou dělící stopu od formy, takže
například čtvercový profil je ze dvou stran plochý a z dalších dvou
pěkně kostrbatý. Tak se mi rozplynuly vybásněné dva týdny, které se
protáhly do konečných jedenácti. Bylo tedy nutné se každému
jednotlivému dílu pořádně věnovat, aby byl výsledek opravdu parádní.
Nejdříve jsem dal do kupy křídlo a přišlo další zklamání –
zaplechované okno v podlaze je tak nějak jiné, než je výřez. Neumím
si představit dělat americkou verzi s proskleným spodkem! No hádáte
dobře, veškeré detaily jsem zničil a po přetmelení vzniklé spáry
jsem to navíc musel nově narýt. Před slepením křídla jsem vlepil
odlévaná žebra do křídla, ale ještě před tím je nutné základ pro
podvozkovou nohu zostřit, aby tam odlitek dobře zapadl. Navíc vřele
doporučuji udělat to, na co já jsem zapomněl – dořešit světlomet na
spodní ploše křídla. Světlomet ze stavebnice je pouhá díra pod sklem
bez detailů. Tento díl se klidně mohl nacházet mezi odlitky, škoda.
Ve stavebnici je světlomet na obou spodních polovinách křídla, ale
ve skutečnosti byl jen na jedné. Horší bylo, že vrchní poloviny
křídla jsou na svou hloubku o necelý 1 mm delší, než je spodní část
křídla. Tenhle detail mě docela otrávil a navíc mi přibylo docela
hodně práce s doplňováním chybějícího materiálu.
Vybavení trupu jsem po vnitřním myšlenkovém boji zavrhl udělat podle
návodu, jelikož jsem pevně přesvědčený, že by se mi za žádných
okolností nepodařilo později udržet geometrii celého modelu. Návod
nás totiž nabádá přilepit jednu vybavenou polovinu trupu k již
sestavenému křídlu a nakonec přilepit tu zbývající. Osobně jsem
raději šel cestou menšího odporu, kdy jsem slepil obě poloviny trupu
až k zadní přepážce kokpitu a předek ponechal neslepený. Křídlo jsem
osadil přesně dle návodu o přepážky, vzpěry a motor. Na křídlo jsem
pak opatrně přetáhnul již dříve připravený, částečně slepený trup a
myslím, že jsem si ušetřil množství bezesných nocí.
Na modelu mne ale obrovsky nadchnul kokpit a motor. To jsou dvě
části stavby, na kterých jsem se zapekl a hustě se na nich vyřádil
při barvení a patinování. Kokpit je opravdu skvěle vybavený. Při
stínování a barvení to byla vážně nekonečná orgie. Jediná vada na
tom perfektním kokpitu je v palubní desce. Jeden budík na filmu je
totiž mimo a nepasuje do leptu, takže skoro třetina je mimo a šilhá.
Nechal jsem to tak, ale nikomu neříkejte, že jsem byl líný to
napravovat! Ono to po nalepení kabinky totiž není až tak vidět.
Motor jsem doplnil o elektrické rozvody a táhla pístů, tedy až po
tom, co jsem jej pracně začistil od otřepů a dělící linie z formy.
Po spojení křídla, trupu a nasazení motorového prstence jsem veškeré
spoje zalil vteřinovým lepidlem a ne právě ideálně pasující spoje
přebrousil 240 šmirglem a poté tmelil/brousil/dorýval/leštil až do
zblbnutí. Na spodku trupu bylo nejvíce práce, protože jsem broušením
musel zajistit pěkný, plynulý vejčitý průřez trupu. Model se mi v
této partii zdál poněkud šišatý. Zanadával jsem si na svou blbost,
kdy jsem se držel návodu a konec trupu lepil až po jeho sestavení.
Samozřejmě, že se mi udělal asi 0,5 mm schod po celém obvodě. A
přitom moc dobře vím, že takovéto řešení není dobré a je potřeba
předem vždy přilepit díl k dané polovině trupu. Odpadlo by mi pak
další masivní broušení a tmelení se ztrátou detailů a rytí. I těch
sprostých slov mohlo být méně. Podvozkovou šachtou je vidět až na
strop na pěkně omazaný spoj od lepidla. Kdyby mě to napadlo dříve,
tak jsem tam vlepil třeba alobal a nabarvil jej. Stejně tak je vidět
v prostoru mezi motorem a předním prstencem všechny vnitřní spoje,
což nevypadá moc vábně.
Největší bomba na mě ale čekala, když už jsem se třásl na barvení –
čiré díly! Zadní prosklená část překrytu je totiž z každé strany o
0,5 mm užší než trup. Ovšem zadní část kabiny tak vyřešit nešla,
protože podle fotografií plynule přechází do trupu, takže jsem
nejdříve brousil a poté několikrát dorovnával tmelem. Tohle mě vážně
znechutilo, protože jsem musel být značně opatrný, abych nepoškodil
čiré díly, které jsou mimochodem opravdu perfektní. Štítek kabinky
je zase vepředu zaříznutý kolmo, takže jej bylo potřeba dotvarovat
Miliputem k trupu. Skalpelem jsem musel zaříznout také schod, který
vznikl po nalepení štítku k trupu. Odsunovatelná část kabiny by
totiž nešla ke štítku vůbec dorazit. V otevřené podobě zase nesedí
do kolejniček, ach jo.
Chuť jsem si spravil opravdu až při barvení. Poprvé jsem použil
barvy Mr. Color. Výhoda je v jejich rychlém zasychání. Nevýhoda pak,
že po přestříkání lesklým lakem Mr. C 184 se zespodu šedivé FS 26440
prodral preshading, takže jsem spodek nechtěně přepatinoval. No jo,
tak příště se zase vrhnu na Aqueous Hobby, se kterými jsem si jistý
v kramflecích. Obtisky jsou patrně od Aviprintu a pracovalo se mi s
nimi znamenitě. Umisťoval jsem je na lesklý povrch a před patinou
oleji je ještě jednou přestříkl lesklým lakem. Červeno-bílé pruhy na
směrovce jsem zavrhnul dělat z obtisků a raději jsem je nastříkal.
Olejovou barvu jsem jen pustil do spár a zbytek patiny vyřešil
stříkací pistolí, kdy jsem opravdu silně naředěnou barvou na povrch
nastříkal různé hady a flíčky, které dotvořily ošuntělý vzhled
Buffala.
Co říci závěrem? Buvol ve vitríně vypadá opravdu parádně, ale na
druhou stranu, nemohl by výrobce zajistit, aby se příště dalo stavět
s minimem tmelu, šmirglů a nervů?
|
|
|
|
|
|
|