| |
|
Wolfpack Design - Messerschmitt BF 109 T-2
konverze na model EDUARD
Historie
Stíhací Messerschmitt Bf 109 T byl původně plánovaný jako palubní
stíhač na nikdy nedokončenou německou letadlovou loď Graf Zeppelin,
která se začala stavět 28. prosince 1936 v loděnici Deutsche Werke v
Kielu. Loď byla sice na vodu spuštěna už 8. prosince 1938, ale nikdy
nebyla zcela dokončena, natož bojově nasazena. Dva roky po válce
posloužil nedokončený Graf Zeppelin Sovětskému svazu jako cvičný cíl
pro simulace útoků na letadlovou loď. Dnes leží vrak někdejší Graf
Zeppelin na dně Baltského moře v hloubce 87 metrů asi 55 km severně
od Władysławowo, města ležícího v severním Polsku.
Ale zpět k Bf 109 T. Předobrazem Téčka se stal prototyp Bf 109
V-17. Stroje se vyráběly ve firmě Fieseler, což je možné poznat už
na první pohled atypickým nasávačem vzduchu do kompresoru, který je
zcela odlišný od klasického nasávání u verze Bf 109 E. Hlavní
vizuální změnou oproti standardní Bf 109 E bylo zvětšené rozpětí
křídla na 11.080 mm a instalace háků pro start z katapultovacího
zařízení a přistání na letadlové lodi. Z toho důvodu měl letoun
ještě zesílený trup mezi pátou a šestou trupovou přepážkou. Na vrchu
křídla se také oproti Bf 109 E nacházely spojlery a stroje měly
zesílený podvozek. Předsériová varianta Bf 109 T-0 byla postavena na
základě 10 ks Bf 109 E-1 a poháněna motorem DB 601A. Jejich výzbroj
tedy byla složena ze čtyř kulometů MG 17 ráže 7,62 mm (po jednom v
každé polovině křídla a dva synchronizované v trupu nad motorem).
Následující verze T-1 byla v počtu 7 kusů přestavěna z Bf 109 E-3 se
silnějším motorem DB 601N a se zesílenou výzbrojí (dva kulomety MG
17 ráže 7,62 mm a po jednom 20 mm kanónu MG-FF v každé polovině
křídla). V říjnu 1938 byly práce na lodi Graf Zeppelin pozastaveny a
v květnu 1940 pak zcela zrušeny. Díky tomu získala továrna Fieseler
objednávku na dokončení 60 ks strojů ve verzi Bf 109 T-2.
Messerschmitty měly být používány v roli stíhacích bombardérů navíc
schopných vzletů a přistání z krátkých vzletových drah. Většina
strojů pak sloužila na severu u JG-77 a později u JG-5.
Konverze
Jestliže byste si chtěli postavit Bf 109 T v měřítku 1/32, pak
máte smůlu, protože se takový model nevyrábí. K vytvoření finální
verze T-2 si ale můžete pořídit konverzní sadu od Wolfpack Design z
Koreje určenou k solidnímu dvaatřicetinovému modelu Bf 109 E-4/7 od
tuzemského Eduardu. Konverze je balena ve velmi tuhé dvojdílné
krabičce, což je ideální pro přepravu a ochranu dílů před
poškozením. Uvnitř krabičky pak naleznete barevný návod vytištěný na
A4, nové sání vzduchu ke kompresoru typu Fieseler, prodloužené
koncové části křídla a adekvátně tomu prodloužené sloty a křidélka.
Vedle odlitků ještě v krabičce naleznete obtisky vytištěné u
italského Cartografu určené ke stavbě jednoho konkrétního stroje.
Jedná se o dobře zdokumentovaný stroj Bf 109 T-2, „černá 6“ sloužící
u JG 11 v Norsku se kterým létal v roce 1944 Oblt. Herbert
Christmann. Obtisky, návod a pevná dvojdílná krabička jsou tím
nejlepším, co konverze Wolfpack Design obsahuje, protože provedení
odlitků je doslova tristní! Vlivem nevhodně umístěných nálitků na
kratších stranách dílů jsou díly křidélek a klapek zcela
zdeformované a křivé. Křivě odlité jsou k mému překvapení i konce
křídla, zvláště pak jejich koncové oblouky. Kvalita odlitků mne
dokonale šokovala. Za zhruba 460 Kč tak dostáváte něco, co by se při
troše dobré vůle a za pomoci destiček dalo vystrouhat doma na koleni
a za ušetřené peníze jste si mohli koupit nějaké jiné doplňky k
modelu Messerschmittu. Toto byla má první zkušenost s firmou
Wolfpack Design a pokud se ještě někdy rozhodnu pro konverzi od
tohoto výrobce, tak se pokusím díly dopředu někde prohlédnout, abych
se vyhnul takovému zklamání, jaké jsem zažil u konverze na Téčko.
Za pomoc s přípravou článku bych chtěl poděkovat Petrovi
Sedlákovi
 |
|
|
|
|
|
|
