|
|
měřítko |
1/32 |
hodnocení |
výrobce |
Eduard |
7/10 |
katalogové číslo |
3001 |
počet dílů |
162 plast, 5 čirých, lepty, masky |
složitost |
cena |
800 Kč |
█ █ █ |
MESSERSCHMITT BF 109 E-1, EDUARD 1/32
Emíl z Mostu
Stále častěji se bouřlivě diskutuje kolem nových počinů z dílny
tuzemského Eduardu. Momentálně to pořádně vře na světových
modelářských fórech hlavně kolem vzhledu kabiny jejich zbrusu nového
dvaatřicetinového Messerschmittu Bf 109 E-1. Ale nepředbíhejme a
pojďme se mrknout pod víko krabice.
První 1/32 stavebnicí Eduardu je tedy zmíněný Emil. Jako obvykle
jsou výlisky odstříknuty z typicky nahnědlého plastiku s paneláží
ztvárněnou rytím do hloubky. Eduard šel ale ještě dál a na povrch
doplnil ještě většinu nýtových řad. Nýty vypadají opravdu dobře,
jsou ostré a jemné. Žádné trumpetí průstřely. Díly ale nenesou jen
zlomek nýtových řad jako tomu je u čtvrtkových Focke Wulfů, či
Messerschmittů Bf 110, kde měl modelář plné ruce práce se sháněním
nýtovadla se stejným krokem, aby chybějící nýty doplnil. Řekl bych,
že se povrch Eduardům hodně podařil. Vedle výlisků najdete v bedně
ještě masky pro jednodušší stříkání rámování kabinky a dvě planžety
leptů – jednu obyčejnou a jednu barvenou. Barvené lepty mne
tentokrát silně zklamaly! K tmavému černošedému nátěru palubní desky
má to hrubé kropenaté „něco“ dost daleko. Až si pořídím novinkovou
Bf 109 E-4, tak palubku rozhodně odbarvím, přestříkám a detaily
raději vymaluji štětcem. Eduardi, vraťte se prosím zpět k
tampónovému tisku, tato nová technologie je bohužel krokem do tmy
:-( Když už jsem u těch proseb, ještě bych se přimluvil k maskám jak
na vnější, tak na vnitřní plochy čirých dílů, protože barvení
rámování z obou stran je u dvaatřicetin už nutností.
Tak a jdeme na to. Při stavbě jsem se snažil co nejvíce držet
stavebního návodu, ale některé kroky jsem nakonec přeci jen vyřešil
jinak. Návod je standardně pěkný a přehledný. Úvodní práce byly
zaměřené na sestavení boků kokpitu. Na bočnice se doplňují i nějaké
lepty, ale vzhled je i tak poněkud plochý. Při porovnání dílů s
dobovými fotografiemi mi v kokpitu chybí množství kabeláže a dalších
viditelných drobných detailů. Asi si to Eduardi také uvědomili,
protože samostatně vydaná leptaná sada 32219 obsahuje dost
chybějících detailů, ale kabeláže i tak bude potřeba doplnit
například z drátků. První zádrhel při stavbě mne potkal při pokusu o
sestavení motorového chladiče. Leptané mřížky jsou totiž vyšší. Jsou
vyšší přesně o sílu podlážky chladiče. Konstruktér patrně udělal
mřížku akorát na díl F11, ale neuvědomil si, že díl F11 má vybrání,
které zapadne do stropu chladiče A12. Ono kolem toho chladiče je to
celé nějaké zapeklité. Už tady jsem byl nucený se odchýlit od
návodu, i když jsem se ho snažil co možná nejvíce respektovat. Při
pokusném sesazení obou polovin trupu a motorového chladiče celek
dohromady moc nepasoval. Na okrajích polovin trupu v místě chladiče
je navíc hromada otřepů. Pokud bych dodržel přesně návod, velice
těžko bych pak vytmelil a začistil spoj táhnoucí se středem
oplechování chladiče. Rozhodl jsem se tedy nejdříve slepit poloviny
trupu k sobě s tím, že vanu kokpitu a motorový chladič vlepím
zevnitř až později. Není to vůbec problém a dokonce je takové řešení
mnohem výhodnější oproti doporučení v návodu. Bohužel díky otřepům
se mi podařilo obrousit osazení u vstupu chladiče o kterém jsem
předpokládal, že to je otřep. Takže později mi chyběl skoro milimetr
materiálu v místě výstupu vzduchu z chladiče a křídla. Co jsem
neudělal a udělat měl je zaslepení boků mezi chladičem a vnitřkem
trupu, protože je tudy vidět do trupu a to není moc pěkné. Ve
skutečnosti tam bylo jednoduché zaslepení z plechu.
Ještě se zastavím u vany kokpitu, kde se v tuto chvíli měla osadit
spodní část palubní desky. Což o to, vše sedělo pěkně, ale později
při vlepování hlavní části palubky nad hranou kokpitu vše vyšlo v
jedné rovině a to je špatně. Dobové snímky jasně ukazují, že spodní
obdélníková část palubky je více utopená v trupu, než vrchní hlavní
a větší část. Vrchní část palubky je ve správné úrovni, spodní je
potřeba posunout zhruba o 1 mm hlouběji do trupu.
Při sestavování zásobníků s náboji pro dva kulomety MG 17 ráže 7,62
mm jsem se bohužel chtě nechtě musel znovu odchýlit od návodu. Ten
nás nutí se rozmyslet, zda budeme lepit Bf 109 se zcela otevřeným
motorem a kulomety, nebo se zavřeným motorovým krytem, ale bez
vloženého motoru a osazených kulometů. No a to je špatně! Pokud
postavíte model jako já zcela uzavřený, je bezpodmínečně nutné do
útrob trupu vlepit jak celý motor, tak kompletní kulomety. Proč?
Motorový kryt má ve své přední části poměrně veliké chladící otvory
a při absenci motoru DB 601 bude dovnitř vidět velká prázdnota,
stejně tak u dvou obdélníkových odvětrávacích otvorů nad kulomety MG
17. Ve skutečnosti byly přes tyto otvory vidět jak hrany motoru DB
601, tak těla kulometů MG 17. Tím pádem je jasné, že i když Eduard
uvažoval nad zjednodušením modelu tím, že se vyhnete sestavováním
motoru a kulometů, nedomyslel další aspekty, o kterých jsem se
zmínil.
Samotný motor Daimler Benz DB 601 je velice schématický a dle mého
názoru na hranici použitelnosti. Mimo jiné i proto jsem se také
rozhodl motorový kryt zavřít. Při otevřeném motoru bude nutné
nahradit veškerou kabeláž, doplnit rozvody kompresoru, který je
navíc dost nešťastně ukončený ve své spodní části a nikam dál
nepokračuje. Fotografie také jasně hovoří o nutnosti doplnit
množství chybějících detailů motoru. Naopak naprosto skvělé jsou
výfuky. Jsou odstříknuté samostatně. Sám jsem je neodvrtával, ale
určitě by to pak vypadalo ještě daleko lépe. Tady Eduard odvedl
skvělou práci. Ještě se zastavím u motorových krytů. Hlavní motorový
kryt (díl A6) má oddělené boční revizní otvory nad výfuky. Tyto se
ve skutečnosti sklápěly a zůstaly položené na plechu nad výfuky.
Tedy neotevíraly se směrem nahoru, jak je vyobrazeno v návodu. Druhá
část krytu nad kulomety, která je ve stavebnici rozdělená na 3 části
(díly A4, A5 a A11) se sundávala v kuse. Po slepení je tedy nutné
vodorovný spoj přetmelit, na to návod bohužel neupozorňuje. Jestliže
se rozhodnete model slepit kompletně zavřený, tak se nevyhnete
několika úpravám. Boční díly krytu nad kulomety A4 a A5 jsem dopředu
vlepil do polovin trupu, aby bylo lepení jednodušší a také si mohl
díly z vnitřní strany prolít řídkým vteřinovým lepidlem. O nutnosti
osazení motoru a kulometů jsem se již zmínil, ale neupozornil na
nutnost vnitřních úprav. Aby bylo možné motorový kryt přilepit,
musel jsem frézkou ubrat v horní části motorové lože (díly G7 a G4).
Potom si kryt sednul na své místo. Následně jsem kryt pečlivě
připojil k trupu. Nejdříve pravou stranu a po zaschnutí i levou,
protože bylo nutné kryt mírně roztáhnout. Kulomety MG 17 bylo také
třeba doladit frézkou a navíc hodně ztenčit kryt nad nimi (díl A11).
Co se hrubě nepodařilo je vstup vzduchu do chladiče, který byl ve
skutečnosti tvořen svislými lamelami a byl průhledný. Eduard vlastně
vytvořil jen plný trojúhelníkový díl se skoro neviditelnými
lamelami. Tuto partii jsem naznačil alespoň narytím, protože si
myslím, že vstup měl být řešen kombinací plastu a leptů.
Křídlo má oddělená křidélka, klapky a sloty, stejně jako VOP má
samostatné výškovky a navíc je ještě oddělená směrovka. Všechny
pohyblivé plochy mají výrazně naznačené prověšení s překrytím spojů
na žebrech. Obávám se, že ono na pohled pěkné prověšení je bohužel
značně přehnané a myslím si, že by bylo lepší vše přebrousit,
přetmelit a poté nově vytvořit výztužné pásky nad žebry. Na
fotografiích Messerschmittů jsou pohyblivé plochy pěkně rovné a
hladké. Nové modelářské trendy toto dokážou náležitě ocenit, protože
se dá do prověšení a žeber aplikovat nepřeberné množství stínovacích
postupů pro vytvoření tolik populárních neexistujících detailů. Toto
si ale každý modelář musí posoudit sám, do jaké míry je vzhled
těchto dílů akceptovatelný a do jaké ne. Nepovažuji to proto za
chybu, ale spíše jako věc pro zamyšlení. K zamyšlení je též zvláštní
vyboulení ve vrchní třetině trupu mezi 2. a 4. přepážkou. Vyboulení
není vidět do té doby, než přes tuto partii nastříkáte šikmo dělení
kamuflážních barev RLM 02/71. Bohužel ale nejsem schopen z
fotografií vyčíst, zda to tak má být a nebo se jen Eduardům
nepodařilo udělat plynulý průřez trupu...
Při sestavování křídla se dovnitř vlepují boky podvozkových šachet
(E5 a E8). Tak jak jsou ztvárněny ve stavebnici jsou jen
polotovarem, protože tam chybí buď plátno se šněrováním, pro
zamezení vnikání nečistot do křídla (to obsahuje samostatně
prodávaná sada pro Bf 109 E) nebo kruhové otvory žeber, které jsou
viditelné na fotografiích dochovaných strojů například). Vrchní
poloviny křídla mají nad osazením podvozkové nohy propadlinky a
navíc tam chybí plynulé klenutí křídla nad šachtami u trupu, takže
později při spojení trupu a křídla je v této partii rovina, kterou
není možné ponechat bez úprav. Tuto drobnou chybku je možné napravit
jednoduše broušením a doplněním pásku plastiku s naznačenými nýty, ve skutečnosti je v tomto místě také
pruh plechu. Těla křídelních chladičů (díly E2 a E3) je nutné
zabroušením trochu snížit, protože jinak vyčnívají nad plochu křídla
a to se pak špatně opravuje, tmelí a začišťuje s ohledem na detaily
kolem. Nezapomeňte také v přečnívající části chladiče do klapky
hranu šikmo seříznout, protože hrana trochu vadí při lepení klapky.
Ještě před lepením křídla k trupu doporučuji vlepit kousek plastiku
pod spoj trupu a křídla na spodu trupu. Plastik pomůže spoj zpevnit
a navíc je pak samotné lepení mnohem jednodušší. Při lepení mi
křídlo nepříjemně pružilo, takže bylo nutné lepit postupně po
částech. Také doporučuji vlepit na výšku kousky rámečku dovnitř
křídla, zhruba mezi podvozkovou šachtu a chladič. Vyztužení z
rámečku zesílí spoj a zamezí nechtěnému promáčknutí spoje například
při broušení a navíc pomůže udržet správný tvar profilu křídla.
Podvozkové nohy vypadají solidně, ale vedení hydrauliky postrádá
zakončení k disku kola a na druhé straně zbytek vedení do trupu přes
podvozkovou šachtu. Detail jsem vyřešil pomocí olověného drátku,
který se pěkně tvaruje a drží tvar. Kola hlavního podvozku jsou
rozpačitá. Disk vypadá velice ploše a v tomto měřítku je prakticky
nepoužitelný. Pneumatika má zase vzorek dotažený až k disku. Takové
pneu jsem ale zaregistroval na dobových fotografiích, takže si jen
Eduard vybral jednu z používaných pneumatik. Kola hlavního podvozku
jsem nahradil koly od Airesu pro Bf 109F, protože mi před nosem
vyprodali ty na verzi E. Kola jsou ale stejná až na ostruhu. Problém
je ale v tom, že pneu od Airesu je skoro o třetinu nižší. Ideální by
byla kombinace disku od Airesu a pneu od Eduardu. Vzhled zadní části
disku Airesu bohužel neodpovídá kolům používaným až do verze F, ale
pozdějším kolům s plnými disky. Ostruhové kolo se Eduardům podařilo
udělat přesně dle jednoho z muzeálních Emilů, které ale bohužel na
Emilech nebylo nikdy používáno.
Čiré díly má Eduard dokonale průhledné a myslím, že málokterý
výrobce dokáže udělat takhle perfektní kabinky. Bohužel na kabině je
pár chybek. Krátký rám na zadní trojúhelníkové části překrytu
uprostřed v pohledu svrchu má být pouze zevnitř, nikoli zvenčí, jak
to má vyřešené stavebnice. Velký humbuk kolem kabiny vzniknul kolem
výšky a šířky překrytu. Jsem přesvědčen, že i když mám Emila
uzavřeného, tak tento „kardinální problém“ jak bylo na fórech
prezentováno není moc patrný. Pokud navíc kabinu necháte odklopenou,
není vidět skoro nic.Více mi vadí rozplizlé hrany kabiny, takže při
kompletně zavřené kabině je nutné pod 45° opatrně zabrousit všechny
vnější hrany čirých dílů, aby šlo posléze všechno pěkně k sobě. Také
je potřeba zakrátit kotvení pancéřové opěrky hlavy ke kabině, které
je moc dlouhé a tím je opěrka příliš nakloněná směrem dopředu.
Kamufláž jsem také vybíral záměrně ze stavebnice, abych si vyzkoušel
jak sednou obtisky vytištěné Cartografem v neskutečné kvalitě.
Vynikající je, že i popisky jsou tentokrát od Cartografu, což není
vždy pravidlem u Eduardu. Umisťoval jsem je na lesklý povrch pomocí
GSI Mr. Mark Setteru a poté nanesl na obtisky změkčovadlo GSI Mr.
Mark Softer. Obtisky pak vůbec nestříbří a perfektně přilnou k
povrchu. Jsou možná krapítek silnější, ale po přestříkání silnější
vrstvou laku a následnému rozbroušení povrchu vše vypadá jak
stříkané. Můj favorit, tedy mašina Bf 109 E-1 „žlutá 11“ z Francie,
na které létal v srpnu 1940 Fw. Artur Beese u 9./JG 26 z letiště
Caffiers, mne zaujala díky hodně světlé kamufláži. Ta byla tvořena
světle modrou RLM 65 na spodních a bočních plochách a ostře lomenými
poli tmavě zelené RLM 71 a zelenošedé RLM 02. Pozor jen na výraz
„ostře lomené“, protože ve skutečnosti onen přechod byl měkký a
místy i poněkud křivý. Při pohledu zdálky, se ale kamufláž jeví jako
„ostře lomená“. Na patině jsem poněkud přitvrdil, protože mašiny
byly pěkně ošpiněné a osahané od pozemního personálu a pilota. Je to
vidět na detailních dobových fotografiích. Pro „svinění“ jsem
kombinoval techniku wash namíchanými přípravky od Mig Productions
Dark a Neutral wash pro vytažení nýtů a paneláže. Poté následovalo
sjednocení a uzavření povrchu mixem laků Model Master 2015 Flat
Clear Lacquer Finish a 2016 Semi Gloss Clear Lacquer Finish v poměru
50/50. Výsledný mix byl naředěný originálním ředidlem Lacquer
Thinner v poměru 1:4 ve prospěch ředidla. Finální patinovací kroky
byly provedeny až na zalakovaný povrch přípravky Promodeller
Weathering Wash bez následného omývání, místně sadou filtrů Sin
Industries určených pro patinování zimních nátěrů, drybrushem
olejovou barvou 502. Abteilung odstínu Faded Gray a nakonec jsem
vytvořil škrábance několika odstíny akvarelových pastelek.
Hotový dokončený Emil vypadá myslím dost dobře, Eduardi odvedli
dobrou práci. Škoda jen těch několika zádrhelů, o kterých se zmiňuji
v článku.
Klady
- jemné nýty a čistý povrch
- špičkové obtisky Cartograf
- dokonale čiré díly překrytu kabiny
Zápory
- podvozková kola a ostruha
- motorový chladič a jeho mřížky
- motor DB 601 a řešení nerozkrytovaného modelu
- vyboulení trupu mezi přepážkami 2-4 v horní třetině (viditelné při
pohledu odzadu a zhora)
- lepení křídla a trupu
|
|
|
|
barevné lepty |
sestavení motorového chladiče |
vana kokpitu |
motorový kryt |
|
|
|
|
oprava klenutí křídla |
oprava klenutí křídla |
kola od Airesu |
čiré díly |
Publikace jako inspirace pro vylepšení Bf 109
|
|
|
|
Aeroteam |
AJ Press |
AJ Press, část 1 |
AJ Press, část 4 |
|
|
|
|
AJ Press, část 5 |
SAMI |
Squadron Signal Bf 109, part 1 |
Squadron Signal Bf 109 E Walk Around |
|
|
|
|
|
|
|