Messerschmitt Me 264 V-1
"amerika bomber"

Odjakživa obdivuji obludná německá letadla a zvláště pak různé prototypy. Skákal jsem radostí, když se mi na letošní stodské soutěžní výstavě podařilo vyhrát jednu z oblud největších – čtyřmotorový Messerschmitt Me 264 V1. Po vysypání všech 4 rámečků z krásné krabičky velikosti 35/20/6 cm, na níž je vyobrazen letící „Amerika - Bomber“, se mi blažený úsměv protáhl až někam za uši. Po chvíli mne však radost zase rychle opustila. Rozpětí modelu by mělo činit celých 597 mm, což je problém. Prototyp V1, který představuje stavebnice, měl ve skutečnosti rozpětí křídla 38,90 m (540 mm v 1/72), ale sestavený model má rozpětí 590 mm což zhruba odpovídá zvětšenému rozpětí 43,00 m (597 mm v 1/72), které pravděpodobně měl až prototyp V2, jenž byl v mnoha detailech rozdílný od V1. A teď babo raď, co s tím. Dám-li si vše dohromady, přebývá u modelu celých 57 mm!!! Tuto informaci mi bohužel potvrzuje historie uvedená ve stavebním návodu. Náprava je jasná – úprava rytí a zkrácení koncových oblouků křídla o 25 mm na každé straně. Prototyp V2 měl koncové části křídla prodloužené a více zašpičatělé. Prostě přesně to, co nabízí model!
Pravda, místy najdeme trochu otřepů a na levé spodní polovině křídla jsem objevil částečně zalitou klapku, již bylo nutné prorýt a obnovit. Naproti tomu nemá Messerschmitt negativní rytí až tak mělké, jak bývalo zvykem u starších stavebnic Special Hobby. Jen u motorových krytů bylo nutné rytí obnovit. Na nich se rytí ztrácelo a bylo nezřetelné. Pro urychlení dokončení prototypu V1 byly motory kompletně převzaté z letounu Junkers Ju 88 A-4. Stavbu jsem začal osazováním podvozkových šachet odlitých ze světle béžového polyuretanu. Po osazení do křídla vznikne v obvodě osazené šachty spára kolem 1mm zapříčiněná šikmým ztenčením kolem otvoru šachty hlavního podvozku zevnitř spodních polovin křídla. Výrobce chtěl pravděpodobně zjednodušit osazování PUR odlitků, ale jaksi se to minulo účinkem. Nicméně šachty jsou moc hezky provedené a po začištění zmiňované spáry je vše v naprostém pořádku. Na první pohled mě dlouhé a tenké poloviny křídla nenechaly na pochybách, že se při lepení budou kroutit. Abych tomu zamezil, ihned po slepení a zafixování náběžné a odtokové hrany pomocí krepové lepenky, jsem křídlo odtokovou hranou připevnil na skříň. Ano, mamina drobínek nechápala a nadávala, ale po vysvětlení, že to křídlo se mi nesmí zkroutit, rezignovala. Celou noc byly obě poloviny křídla takto připevněné na dveřích skříně pomocí krepové lepenky. Ráno jsem sklízel ovoce své píle. Křídlo zůstalo perfektně rovné a budoucí rovnání celku do geometrie nespolklo příliš práce a času. K hotovému křídlu jsem začal postupně přilepovat motorové gondoly a posléze i kryty motorů Junkers Jumo 211 J-1. Překvapila mě absence škvír kolem gondol. Škoda je jen o trochu menšího průměru motorových krytů - nutnost velkého broušení a tmelení. Doporučuji si úplně načisto sesadit, zabrousit a dorýt křídlo i s motory. Po sesazení křídla k trupu, byste se k takovému úkonu dostali jen velice těžko. Ještě před odložením hotových polovin křídla jsem si vytvořil jedno velké žebro k zaslepení křídla v místě spoje s trupem. Vzhledem k velikosti polovin křídla prostě nevěřím tomu, že by křídlo ve spoji s trupem časem nezačalo praskat.
Poloviny křídla jsem načas odložil a pustil se k lepení trupu. Nesmíte zapomenout na značné vyplnění přídě modelu olovem nebo nějakou jinou zátěží, která dá dohromady celých 60g zátěže. Model je opravdu obrovský a je navíc vybaven příďovým podvozkem. Díl A7 představující pomocnou přepážku uvnitř trupu jsem vytvořil ještě dvakrát a dovyztužil jimi celou střední část trupu. Ono se není čemu divit, vždyť každá polovina křídla měří kolem 22 cm! Ještě před uzavřením a slepením trupu je nutné vlepit polyuretanovou přepážku, podlahu kokpitu a příďovou podvozkovou šachtu. Pro jednodušší spojení polovin křídla a trupu jsem vytvořil z rámečků čepy. V trupu a přepážkách, uzavírajících vždy jednu polovinu křídla jsem vyvrtal otvory odpovídající čepům. Křídlo se pak osazuje mnohem pohodověji než spoj natupo nabízený ve stavebnici. Poslední operací je dovybavení pracovních prostor posádky stroje pomocí detailních PUR odlitků. V článku, který jsem objevil na internetu v rámci stránky Luft’46, je možné objevit fotografie kokpitu, podvozkových šachet a několik dalších snímků z letových zkoušek prováděných pilotem Karlem Bauerem od 23. prosince 1942.
Kamuflážní schéma je přirozeně pouze jedno a to na prototyp V1 se Stammkennzeichen RE+EN, W.Nr. 264000001. Krycí kabát sestává z ostře lomených polí zelených barev RLM 70/71 na horních plochách a modré RLM 65 na spodku.
Dokončený model vypadá opravdu impozantně. Celkový dojem ze stavby mi silně kazí množství práce vzniklé úpravou nepřesného rozměru křídla nabízeného modelu.

	Murrawski M.;Letadla Luftwaffe, část 2; Intermodel; 1997
	http://www.luft46.com/prototyp/me264.html
	Recenze vyšla ve speciálu REVI Norimberk 2002