Junkers Ju 87 G-2 Stuka

Rudellovu „štuku“ zná podle mě snad úplně každý, když se vzpomene tenhle zajímavý typ. Vybral jsem model od Hasegawy, protože jsem si myslel, že to bude pohodová stavba. Ju 87 D/G ještě dělá Hobbycraft, ale nikdy jsem ten model neviděl, takže jsem vzal tu Hasegawu a nad ničím jiným nepřemýšlel. Z dálky model nevypadá špatně – má negativní rytí a obstojně zpracované detaily. Kokpit se mi ale zdál dost slabý, tak jsem si koupil odlévaný interiér od Airesu na Junkerse Ju 87 D. Z verze D-3 vycházela kanónová G-1 a z verze D-5 pak G-2. Ještě jsem zainvestoval do leptů od Eduardu a jak jsem později zjistil, tahle kombinace byla nutná, protože Aires neřeší úplně všechno, co bych si od interiérového setu představoval. Abych to upřesnil. Aires nemá dořešenou konstrukci uvnitř kabiny za radiovybavením, přesněji za pancéřovou přepážkou za pilotovou hlavou. V setu Airesu i Eduardu jsem marně hledal dopracované okno v podlaze! Aires v odlitku podlahy sice čtvercovou díru má, ale tím to hasne. Pod oknem má být šikmý rukáv ústící ven před pumovým závěsníkem. Toto okno bylo sice zavíratelné klapkou, ale v modelu mohlo pěkně osvětlit dost dobře zpracované zavěšení pedálů a olejovou nádrž. Tyhle pěkné detaily ale v černošedé RLM 66 prostě zanikly. Ale to je asi jediné povzdechnutí mé rýpavé dušičky. Celkově je Airesí kokpit velice hezký a po doplnění několika drobností z leptů od Eduardu se mi opravdu líbí.
Výlisky modelu nevypadají špatně, ale negativní rytí je opravdu přehnaně mělké. Všechno jsem ho prohloubil pomocí střepu z rozlámané žiletkové pilky upnutého v držadle na skalpely X-Acto. Je to rydlo jednoduché, ale velmi šikovné. Na koncích křídla je příšerně přesazený zub z formy, který jsem musel odbrousit, ale zároveň jsem zničil veškeré rytí okolo, takže rydlo vážně bodlo. Hasegawa totiž dělá i verzi štuky s kratším rozpětím (D-3, G-1) a do formy patrně vkládá záslepku řešící kratší, či delší rozpětí křídla a ta asi vytvořila zmíněný problém. Na křídle bylo mimo to práce jak na kostele, protože jsem musel kompletně znovu předělat zavěšení tzv. Junkersovy klapky. Stavebnice má klapky nalisované dohromady se spodním dílem křídla. Veškerá táhla jsou navíc ve tvaru plného trojúhelníku, což není moc modelové. Vše jsem odřezal, v místech, kde do křídla vchází táhlo závěsů otevřel (celkem na šesti místech) a z tyčinky Evergreen jsem vytvořil nové zavěšení klapek a táhla použil z leptů. Ale to až skoro na konci stavby. Nově jsem z leptů vytvořil vnitřek chladičů v křídle. Také jsem odbrousil nalisované chodníčky na vrchních dílech křídla, protože odpovídají starším verzím D-1 a níže. Ju 87 G-1 měl chodníčky řešené pásky přinýtovaného plechu a ty se nacházejí v Eduardích leptech.
Model jde dohromady poměrně slušně, ale po přilepení hotového křídla k trupu je nutné vytmelit přechod křídlo-trup. Také jsem musel hodně tmelit díl nad palubní deskou. Dohromady také moc nešel motorový kryt. Je horizontálně rozpůlený a při lepení jsem spoj pro jistotu podložil destičkou plastiku a přimáčknul svorkou. Spoj se totiž nepříjemně vlnil a pokud bych ho takhle nepodlepil, bych zase musel hodně tmelit. Tmelení jsem se ale nevyhnul po vlepení dílu s nasávacím otvorem chladiče. Ten je v pohledu zepředu asi o 0,5 mm užší než zbytek krytu, takže vyrovnání spolklo zase pěknou vrstvu tmelu. Uvnitř krytu jsem vytvořil znovu celý chladič z leptů a otevřel veškeré nasávací otvory zubařskými frézekami a mikrovrtáčky. Stejně tak jsem z leptů komplet znovu vytvořil křídelní chladiče. Kabinky také nejsou špatné, ale zasloužily si z obou stran vyleštit pomocí Gunze Fine Compound. Vzhledem k tomu, že skutečná „štuka“ má část rámování zevnitř a část zvenku, musel jsem kabinku maskovat z obou stran. Po nastříkání a odmaskování je výsledek fakt dobrý, ale maskování zabralo dost dlouho dobu.
Dalšími úpravami, které jsem provedl, bylo doplnění malých táhel ke směrovce a trimrům. Drobný detail, který model pěkně oživil. Z leptů jsem ještě doplnil disky kol. Neznám mnoho modelů od Hasegawy nebo kohokoli jiného, které by měly oddělené kolečko od ostruhové nohy a nemusel se tento detail opět pracně opravovat. Já jsem ostruhu pošimral frézkou a po vybarvení a vypatinování to vypadá jako dva samostatné díly.
Model jsem barvil akrylkami GSI (aqueous H) ředěnými Mr. Color Levelling Thinnerem v poměru 1:2, stříkanými na povrch připravený pomocí Surfaceru 1000. Ještě před kamufláží jsem paneláž přestříkal černou Tamiyou jen přes paneláž pro rozbití jednolitosti povrchu. Každou vrstvu jsem nechal uschnout do druhého dne, i když po deseti minutách bych mohl v klidu pokračovat. Hotovou kamufláž jsem poté přestříkal leklým lakem GSI Super Clear II C184. Lak jsem ředil také levellingem v poměru 1:3 ve prospěch ředidla.
Po barvení následovaly obtisky. Použil jsem stavebnicové a pracovalo se mi s nimi skvěle. Obtisky jsem umisťoval nejdříve do Mr. Mark Setteru a po nasycení obtisku a následném vytlačení přebytečné tekutiny jsem obtisky opět přetřel, ale tentokrát přípravkem Mr. Mark Softer. Tento postup zajistil dokonalé přilnutí obtisků a není poznat, že se jedná o obtisky. Nechal jsem je zaschnout asi dva dny a znovu přestříkl lesklým lakem Super Clear II. Lak byl suchý skoro okamžitě, takže jsem začal s patinou. Použil jsem Paynovu šeď světlou na RLM 65 a na RLM 70/71 zatmavenou Raw umber pomocí Paynovy šedi tmavé.
Vrchní lak jsem si vybral Vallejo Satin a ředil jsem jej čističem 099 v poměru asi 5:1. No popravdě jsem z toho laku právě nadšený nebyl, protože jeho první vrstva se nechytla všude, ale jen místně. První vrstva byla suchá asi za 10 minut. Takže jsem nakonec stříkal asi čtyři vrstvy. Horší je, že při posledním nástřiku se mi na kabině lak roztrhal a vytvořil „vyschlé koryto řeky“, ale proč, na to jsem nepřišel. Na vrtulových listech mi navíc lak vytvořil bílé „ojínění“, takže jsem se ho začal bát. Přestože je práce s lakem složitá, na stranu druhou je povrch jím nastříkaný opravdu nádherný.
Poslední operací se stala montáž protitankových kanónů Bk 3,7. Koupil jsem si je od Airesu, protože mají mnohem lepší tvar než kanóny ve stavebnici. Bláhově jsem se totiž domníval, že když kryty nalepím kolem kanónu, tak to bude parádní, ale nebylo! Kryty totiž nejsou stejně dlouhé a navíc nejdou na kanóny nasadit, takže jsem z celého setu nakonec použil jen hlavně. Neumím si představit situaci, kdybych chtěl ponechat otevřený jen revizní otvor a ne celé kanóny, tak, jak znám z fotek… Ale hlaveň je opravdu perfektní, to se musí nechat. Nakonec jsem přeci jen použil stavebnicové kanóny se zavěšením z leptů a výsledek je nakonec také dost dobrý.
Štuku jsem postavil a s výsledkem jsem spokojený. Navíc jsem se utvrdil v přesvědčení, že přestože není model rozřezaný, ale „pouze“ doplněný o maximum detailů, může být výsledek dokonalý. Nevím jak vy, ale já mám rád ladnou siluetu zavřených letadel. Šroťáky mne nikdy nepřitahovaly :-)