Polikarpov I-16 typ 10

Revoluční a velmi slavný letoun I-16 typ 10 se stal předlohou pro novou dvaatřicetinovou stavebnici firmy Azur. I-16 je již druhým modelem v obřím měřítku 1/32 hned po Dewoitine D-520. Model má opravdu jen pár dílů a jedná se o klasický short-run s množstvím otřepů a s některými přesazenými díly. Díly jsou odstříknuté z tmavšího modrošedého poměrně měkkého plastiku.
Na druhou stranu vypadá povrch modelu velice pěkně. Jsou zde znázorněny vystouplé detaily na křídle a trupu. Horší už je to pak se stavbou! Hlavní díly je nutné opravdu výrazně upravit, aby šel model dobře sestavit; o tom ale až později.
Model má slušně vybavený kokpit. Obsahuje podlážku kokpitu, zadní svislou přepážku, sedačku, knipl, pedály a palubní desku. Samostatně je v modelu malý aršík s lepty, kde se nachází část zaměřovače a hlavně upínací pásy. Boky trupu mají zevnitř naznačenou konstrukci, ale je nutné doplnit ještě další detaily a kabeláž. Knipl má průměr páky přes 1 mm, takže bylo nutné tento díl zjemnit s pomocí kulatinek Evergreen a kousku drátku. Stejně tak bylo nutné doplnit pedály o kožené pásky a kovové šlapky z drátků. Boky kokpitu zaslouží doplnit o ovládací páky přístrojů a kabeláž. Přeci jen model v tak velikém měřítku snese velké množství detailů, aby nebyl tak chudý. Vlepení kokpitu do trupu se obešlo bez jakýchkoli komplikací. Palubní desku, která je mimochodem moc krásně odstříknutá, doporučuji zezadu zajistit kouskem plastikové tyčinky, aby se neměla později tendenci vylomit, protože se lepí natupo.
Další prací na modelu se stalo sestavení křídla. Jeho díly jsou hezky odstříknuté, ale při lepení se část zničí tmelením a dobrušováním. Zevnitř dílu centroplánu doporučuji vyříznout klínek plastiku mezi podvozkovými šachtami, aby později bylo možné celé křídlo prohnout při lepení celku ke křídlu a přitlačit spoj křídla k trupu. Odstraní se pak nutnost masivního tmelení přechodu křídlo-trup. Samotné křídlo sestává z pěti dílů, ale je nutné jednotlivé části opravdu pečlivě zabrousit a začistit. I tak na všech spojích vzniknou neostré spoje, které po vytmelení a vybroušení poškodí některé detaily křídla. Škoda, že je křídlo rozděleno na tolik částí. V opačném případě by odpadl problém pří lepení s poškozením dílů kolem spojů. Poměrně výrazný schod vznikl taktéž v přechodu VOP do trupu, který bylo nutné nejdříve odbrousit pomocí frézky a poté výrazně vytmelit. Model má oddělenou směrovku, kde po slepení vznikne pěkná, výrazná spára. To samé se ale nedá říci o naznačení pohyblivých částí křídla a výškovek. Je nutné vše prorýt, popřípadě proříznout a co nejvýrazněji tak znázornit všechny pohyblivé části.
Podvozek je slušně zpracovaný, ale táhla nejsou v průřezu kulatá ale spíše oválná, takže je lepší je nahradit kulatinkami Evergreen. Po přilepení podvozku je nutné natáhnout lanko od středu disku kola doprostřed podvozkové šachty. Návod na toto neupozorňuje, ale na fotografiích je to pěkně vidět.
Výfuky jsou odlité moc hezky z PUR. Mají se vlepit do otvorů v motorovém krytu, ale návod naznačuje jejich vlepení jen neurčitou šipkou. Samotné otvory pro výfukové nátrubky je nutné zapilovat a zevnitř zaslepit destičkou, jinak bude vidět dovnitř motorového prostoru. Navíc se tak připraví základna pro přilepení výfukových nátrubků. Předek motorového krytu po nalepení na trup je nutné dost tmelit. Po vybroušení je nutné na spoj nalepit 1mm širokou pásku z destičky tloušťky 0,2 mm pro naznačení spoje tak, jak je vidět na fotografiích.
I-16 typ 10 byl nasazený ve Španělsku v roce 1938-1939 a z tohoto období je možné postavit celkem 3 markingy. Dva jsou víceméně shodné – zelená na vrchních plochách a světle modrá na spodních. Konce křídla a pruh na trupu jsou červené a směrovka nese španělskou trikolóru. Konkrétně se jedná o CM-158 od první letky ze základny Liria z dubna 1938. Stroj má na SOP obrázek dívčího obličeje. Druhá španělská I-16 CM-193 od 3. letky ze základny Villajniga z února 1939. Na stroji létal pilot Tarazona a ne Tarazova jak uvádí návod. Fotografie zmíněného stoje se nachází v publikaci Polikarpov I-16 na straně 18 dole. Poslední variantou je ten samý stroj, ale ukořistěný povstalci generála Franka z únoru 1939 a byl zařazen k jednotce 2-G-3. Stroj má červené doplňky přestříkané zelenou barvou a směrovka je bílá s černým křížem. Fotografie je opět ve výše zmíněné publikaci.
Co říci závěrem? Tak předně: model není určený začátečníkům, i když má jen tak málo dílů. Sestavit se samozřejmě dá, ale s využitím velkého úsilí.

P. Laureau, J. A. Cerda, S. Soulard, G. Duranthie; Polikarpov I-16 The history of a revolutionary aircraft