Fokker Dr.I

První světová válka mne vždy nechávala v klidu, protože ve mne vzbuzovaly posvátnou hrůzu všechny ty dráty, výplety a nutnost kompletace modelu z již nabarvených komponentů. Brrr! No ale znáte to, výzvy se mají překonávat, takže v momentě, kdy jsem dostal možnost slepit snad nejznámější letoun První světové války – Fokker Dr. I, tak jsem neváhal ani minutu. Zkusit se má vše a navíc jsem pro každou špatnost :-)

Stavebnice od ukrajinského Rodenu není příliš drahá, nicméně výlisky také nejsou žádná hitparáda – povrch je krupičkovitý s otřepy a propadlinami. No jsem modelář, tak jsem se musel spokojit s trochu větším začišťováním veškerých dílů. Vzhledem k relativní jednoduchosti stavebnice jsem si raději pořídil lepty od polského výrobce Part, určené přímo pro tuto stavebnici. Lepty jsou místy značně překombinované s neuvěřitelně nepřehledným a zmatečným návodem. Pokud by u leptů návod nebyl vůbec, bylo by to vlastně stejné, jako když naslepo odhadujete, kam by který lept mohl přijít a jak to vůbec poskládat. Část leptů modelu vyloženě prospěla, část leptů jsem i díky zcela nejasnému návodu nepoužil, protože jsem prostě nepochopil kam s nimi :-(

Díky otřepům a silným nálitkům jsem stavbu začal začišťováním a lepením všech dílů z polovin, abych si pak mohl stavbu co možná nejvíce urychlit. Beztak je nutné vše barvit samostatně a až pak nabarvené, napatinované a zalakované kompletovat. Nutno podotknout, že díly na sebe právě moc nepasují, takže se člověk tmelení bohužel nevyhne.

Pro dokonalé zaschnutí spojů a tmelu jsem odložil slepená a vytmelená křídla a další díly asi na týden, abych při broušení nezjistil, že jsou spoje ještě měkké od lepidla. Používám totiž lepidlo Revell Contacta Proffesional, které je perfektní a spoje jsou následně po zaschnutí dostatečně pevné. Díky rozpouštědlovému typu lepidla je ale nutné spoje ponechat déle schnout. Abych zamezil zkroucení slepených křídel, pro jistotu jsem je zatížil do doby, nežli lepidlo dokonale proschlo.

imitace překližky z leptu Part	kování na motorovém krytu ze sady Part	upravená podlážka a přepážka	začištěný motor ze stavebnice
slepený centroplán před začištěním	vrtule měla velké propadliny	zkouška pasování na sucho	motorové lože

Mezitím jsem začal makat na trupu. Plochy překližky z leptané sady Part jsou výborným nápadem a díky vyleptaným pozitivním létům překližky se skvěle patinovaly. Po nástřiku barvou Tamiya XF-57 Buff a zafixováním lesklým akrylovým lakem Sidolux, jsem do let napouštěl rezavé a hnědé washe Mig Productions a po jejich zaschnutí a přelakování matným lakem jsem ještě provedl drybrush okrovou olejovou barvou. Na to jaké jsem jelito a s dřevem nemám skoro žádné zkušenosti, to nakonec nedopadlo tak tragicky, jak jsem původně předpokládal. Ostatní plátěné plochy jsem opatřil nástřikem barvou Tamiya odstínu XF-55 Deck Tan. Překližkovou podlahu jsem vytvořil neředěnou olejovou barvou roztíráním pomocí hrubého molitanu. Znázornil jsem tak náznak let na překližce. Rohy a kouty jsem pak opět napouštěl wash Mig Productions a AK Interactive rezavých odstínů.

Poněkud komplikované bylo vměstnání všech detailů dovnitř trupu. Dejte pozor na geometricky správné osazení trubkové konstrukce, aby příčné trubkové prvky a zásobníky sedly zcela přesně a hlavně pravoúhle. Obě prostorové konstrukce jsou každá jinak dlouhá, takže udělat chybu je otázkou několika málo sekund. Zásobníky nábojů ke kulometům Spandau jsou poněkud hrubé a doporučoval bych je zaměnit za lept Part. Já tam nakonec ponechal ty plastové, ale patřičně zabroušené, protože z nich nakonec naštěstí není moc vidět. Stavebnice bohužel neobsahuje přístroje, které ale najdete v sadě Part. To jsou milé detaily, které hotový model pěkně oživí.

Vybarvený bok trupu s naznačenou překližkou z leptu Part	Interiér po doplnění trubkové konstrukce	Připravený interiér	Barvení jsem začal černými a bílými plochami
Spodní plocha křídla byla nastříkaná barvou Tamiya XF-23 Light Blue	Nastříkané pruhy barev Tamiya XF-61 Dark Green a XF-10 Flat Brown	Prostínované spodní plochy křídla	Vrchní a boční plochy nastříkané barvou XF-55 Deck Tan
S nanášením pruhů hnědé a zelené jsem začal na vrchní ploše trupu	Pak jsem pokračoval s bočními plochami a křídlem	Vzhled modelu před nanesením lesklého laku	Pohled z druhé strany
Sestavený model z nabarvených podsestav	Jiný pohled	Na zalakované obtisky jsem nalepil pásky lepenky pro znázornění port	A výsledek
Doplněné obtisky na vrchní ploše křídla	Základní nátěr vrtule

Slepený a vytmelený trup jsem spojil s prostředním křídlem a dokonale geometricky srovnal a následně vytmelil a doryl. Přechod křídla do trupu totiž skoro vůbec nesedí a tak se nevyhnete tmelení a ladění povrchu. Takový polotovar jsem si vlastně připravil k barvení. Spodní plochy jsem opatřil nástřikem světle modré barvy Tamiya XF-23 Light Blue a vršek pak barvou plátna XF-55 Deck Tan. Na takto připravený základ jsem se po katastrofálních neúspěších s použitím syntetických a olejových barev na stíranou kamufláž, rozhodl nastříkat jemné proužky zelené barvy XF-61 Dark Green s občasným přidáním hnědé XF-10 Flat Brown. Postupoval jsem rychlým přejížděním stříkací pistolí těsně nad povrchem tlakem někde kolem 1 atmosféry. Bylo to takové šmrdlání sem tam v rychlém sledu. Výsledkem je něco, co stíranou kamufláž připomíná. Většina modelářů, kteří první válku nestaví mi říkali, že to vypadá skvěle a všichni modeláři co dělají první válku mi naopak řekli, že to vypadá příšerně, takže jsem se rozhodl, že to tak nechám, protože to bylo s názory na tento můj pokus 50/50 :-D

Po nástřiku jsem byl spokojený a rochnil jsem si jak prase v žitě, při pohledu na zajímavý vzhled základního nástřiku kamufláže, ale jen do té doby, nežli jsem se jal umisťovat obtisky ze stavebnice na lesklý povrch zalakovaný akrylovým lakem na parkety Sidolux. S tak šílenými obtisky jsem už hodně dlouho nepracoval! Z papíru se obtisk většinou pustil až tak po pětiminutovém máčení a v momentě, kdy jsem chtěl obtisku pomoci z papíru, se okamžitě roztrhnul a začal se drobit. Obtisky jsou nepředstavitelně tvrdé, ale částečně pomohlo umístění na Mr. Mark Setter a následné změkčení Mr. Mark Softerem. Tak jako tak to byla zcela infarktová záležitost! V místě křidélek jsem obtisky zařezával ostrým skalpelem a začišťoval pomocí lepidla Tamiya Extra thin a následně dobarvoval vodou ředitelnými barvami Vallejo Color. Finální operace spočívala v nastříkání silného změkčovacího roztoku Agama Hypersol velmi nízkým tlakem vzduchu. Po nástřiku se toho člověk ale nesmí dotknout, jinak je zaděláno na pěkný problém.

Kompletace taktéž byla jak scéna vystřižená z pořádného béčkového horroru se spoustou létajících skalpelů, pinzet, tekoucích nervů a velmi jadrného výraziva. Dopředu jsem si totiž dostatečně nezvětšil otvory pro osazení vzpěr prostrkávaných skrz střední křídlo, takže se mi podařilo několikrát seškrábnout zalakované už nabarvené vzpěry. Naštěstí mi náladu spravil pohled na úžasné soustružené kulomety Spandau od polského výrobce Master Model. To je na celém modelu bez nadsázky ta nejkrásnější věc! Složení sice vyžaduje drobet té trpělivosti, ale není to nic nepřekonatelného. Výsledkem je kulomet, který stačí naládovat pásem nábojů ze sady Part.

Finálními kroky byly všemožné retuše, protože jak jsem předpokládal, na mnoha místech jsem si neopatrnou manipulací škrábnul nebo jinak poškodil již hotový nástřik. Naštěstí jsem celek zalakoval lakem na parkety, který je tvrdý a tak toho dost ochránil. Těch několik málo linek paneláže na modelu jsem napustil různými odstíny Mig Productions wash (Dark, Neutral, Brown a jejich vzájemné mixy). Vystouplé detaily jsem ještě vytáhnul pomocí techniky suchého štětce (drybrush) olejovou barvou 502. Abteilung Faded gray. Zcela nakonec na mě čekaly výplety mezi vrchním a středním křídlem a v podvozku. Dopředu jsem si zapomenul navrtat dírky na očka z drátků, takže se mi několikrát podařilo přibrousit náběžnou hranu křídla rotující hlavou vrtačky. Do děr jsem vlepil očka stočená z drátků a mezi ně vyvázal jemné vlákno z chemlonové vlny – mělo to velkou výhodu v tom, že je vlákno pružné a hlavně dokonale tenké. Pak už jsem jen postavil Fokkera do vitrínky a kochal se pohledem na všechna místa na modelu, která se mi nepodařila tak, jak bych si představoval. Nicméně jako má prvoválečná prvotina mne výsledný vzhled modelu opravdu těší. Je to taková premiéra k připravovanému Fokkeru F.I, který se na mne směje z nekonečného skladu stavebnic. Zajímalo by mne, kdo to všechno jednou dokončí po mé smrti :-D

Použité sady

• lepty Part S 32 028 na Fokker Dr. I (určeno pro stavebnici Roden)
• soustružené kulomety Spandau Master Model (AM-32-023 German WW I machine gun Spandau LMG 08/15)

Použita modelářská chemie

Hotové washe Mig Productions a AK interactive

• P220 Dark wash
• P221 Brown wash
• P222 Neutral wash
• P411 Standard Rust Effects
• P412 Light Rust Effects
• AK013 Rust streaks
• AK015 Dust effect

Olejové barvy 502. Abteilung

• ABT-080 Wash Brown
• ABT-100 Faded Grey

Jakub „Kubrt“ Vilingr

článek vyšel v polském časopise Super Model v čísle 34 v roce 2011

	lepty Part 32028 Fokker Dr.I
	kulomety Spandau Master Model AM-32-023