Fieseler Fi 156 C-1 Storch

To je překvápko! Fungl nový model slavného německého kurýrního letounu Fi 156 Storch a ještě navíc v tankovém měřítku 1/35. Stavebnice se prodává v obrovité dvojdílné krabici se vcelku podařenou kresbou startujícího Fi 156. Uvnitř spíše poloprázdné bedny se pak nachází 6 rámečků s díly odstříknutými z pískového plastiku s krásně ztvárněným plátěným potahem křídla a drobnými pozitivními nýtky na částech kovových. Ač je plátno vizuálně krásné, je při porovnání s dobovými snímky přeci jen příliš prověšené. Další dva shodné rámečky obsahují čiré díly s tím, že jeden rámeček je pro líné modeláře již nabarvený. Bohužel barva je rozprášená i na plochy okna, takže je to spíše medvědí služba nežli pomoc. Součástí jsou také vzpěry podvozku v pozici na zemi a nebo svěšené pokud budete chtít vytvořit diorámu s letícím Storchem. Skvělé je, že součástí plastových dílů vzpěr podvozku jsou kovové dráty pro zpevnění celého modelu.
Prohlížením modelu jsem se pekelně nastartoval a hned se pustil do stavby. Plastik je dobře obrobitelný, takže vše šlo jako po drátkách. Začal jsem spojením polovin křídla, abych mohl slepené díly nechat nějakou dobu vytvrdnout. Druhý den jsem spoj zespodu těsně před odtokovou hranou křídla přetmelil, bílým tmelem Tamiya Putty White, který je naprosto skvělý, protože se minimálně propadá. Podruhé jsem tmel použil na spoji polovin trupu a poté jej odložil do pracovního stolu – více ho už nebylo potřeba. Model pasuje velice dobře, takže stavba jde ráz na ráz. Po slepení trupu se mi ale něco nezdálo. Přišel jsem na to při prohlédnutí dobového snímku, který zobrazoval spodní plochu trupu. Tristar zpracoval spodek trupu jako plochý od motorového krytu po ostruhu. Ve skutečnosti má být trup od motorového krytu až po vzpěry podvozku úplně špičatý, navíc se šněrováním plátna po celé délce trupu a to model bohužel postrádá. Co s tím? No jasně! Miliput a měděné drátky... Vybavení kokpitu je na solidní úrovni, ale pozor na knipl u sedadla pasažéra – nemá tam co dělat! Vnitřní trubková konstrukce nepotřebuje žádnou zásadní změnu, stačí dle fotografií doplnit několik tenkých křížových táhel v zadní části kokpitu. Na pomoc při detailování se mi skvěle hodila tuzemská publikace WWP Storch in detail a dvojdílná polská Militaria (číslo 68 a hlavně pak číslo 100). Díky těmto kvalitním podkladům jsem zjistil, že například tvar sedadla pasažéra je bohužel od reality příliš vzdálený. Palubní desku mi Tristar nabídl hned ve dvou variantách – odstříknutou z plastu s šíleně hrubými přístroji a variantu z čirého plastu a přístroji na obtisku. Zamaskoval jsem pomocí Tack-itu přístroje v čiré palubce a přestříkal černošedou RLM 66 (standardní barva palubních desek). Rámečky přístrojů jsem posléze vybarvil černou barvou Vallejo Color na štětec a provedl tmavý wash a po zaschnutí drybrush osušenou olejovou barvou Paynova šeď světlá pro vytažení detailů. Toto řešení je skvělé, ale skvělejší by bylo, pokud by obtisk s přístroji měl černý a ne světle šedý podklad. Při procházení detailních snímků vybavení interiéru si myslím, že obdélníkový díl s pozitivními nýty má představovat nějakou schránku snad na prázdné nábojnice z pozdějších verzí (C-3 a výše). Rozhodl jsem se tuto schránku nepoužít. Neopravitelným problémem je pak osazení dveří v hlavním díle kabiny. Při pohledu svrchu zasahuje materiál do tabule okna. Trochu se mi tento neduh podařilo zamaskovat jednoduchým fíglem. Kabinu stačilo vymaskovat Tamiya lepenkou z obou stran a nastříkat černou barvou. Posléze na tento černý základ přišla zevnitř barva RLM 02 a zvenčí barva kamuflážní. Díky prvnímu černému základu se chyba stavebnice opticky ztratila, navíc to vypadá, jakoby měla skla po obvodě černé těsnění. Skvělým nápadem jsou závěsy pro poloviny křídla na kabině. Díky tomuto řešení nebylo potřeba křídlo lepit napevno ke kabině a trupu. Pro přepravu na soutěže je to velká pomoc, protože lze model přepravovat na tři díly. Aby křídlo dokonale zapadlo na své místo je potřeba mírně zvětšit zahloubení pro vzpěry podvozkových nohou.
Ztvárnění motoru Argus As 10C značně pokulhává za realitou. Rozhodně by se vyplatilo motor zaměnit, bohužel není za co. Vzhledem k nemožnosti dotáhnout motor blíže realitě jsem alespoň vyměnil táhla ventilů a elektrické rozvody od svíček a několik kabelů pomocí olověných drátků. Tvar olejové nádrže nad motorem je také z říše fantazie. Asi by to chtělo vyrobit tenčí varianty motorového lože, stávající z modelu je přespříliš tlusté. Model jsem se rozhodl sestavit ze stavebnice jen s minimem nutných úprav, tudíž jsem ponechal většinu dílů bez větších úprav.
Novému zpracování se nevyhnuly ani gumové pneu. Ty mají prakticky hranatý průřez a představují pneu používané v současnosti na stále provozovaných Fi 156. Bohužel válečné pneu mají v řezu „žárovkovitý“ baňatý průřez. Nezbylo mi nic jiného, než na disky nalepit doprostřed pomocný průměr kola ze stočené kulatinky Evergreen a samotnou pneumatiku dotvořit pomocí Miliputu...
Obtisky jsou kvlitní vytištěné u Kartografu, bohužel prakticky nepoužitlné! Je znát, že je Tristar tanková firma, protože všechny nabízené markingy v návodě jsou špatně zrekonstruované. Abych vám ušetřil práci, nalezl jsem snímky všech kamuflážních možností a detailně je zpracoval s radou kam se obrátit. Návod představuje vždy jen levý bokorys a pohled na vrchní a spodní plochy. Bohužel grafik si nedal moc práce s přípravou podkladu pro barvení, nezbylo mi tedy sednout ke knihovně a pečlivě hledat. Zajímalo by mne, zda i u tanků od Tristaru jsou takové zásadní chyby jako u kamufláží na Fi 156...
Nějakou dobu jsem přemýšlel co s tím, nakonec mě David Matušek upozornil na nádhernou švýcarskou mašinu z let 1943/44 v neutrálním pestrém markingu. Vyjma černého kódu A-99, který jsem si vytisknul na tiskárně na obtiskový papír je vše vymaskováno a nastříkáno akrylovými barvami Tamiya...
Co k modelu říci? Model mne zklamal, byť po sestavení nevypadá zle. Jestliže model slepíte jen z krabice pro radost, jistě se vám bude líbit, pokud si však k němu vezmete dobové podklady, pravděpodobně zapláčete. ...to be or not to be, that is the question...

1. Fi 156 C-1 „Storch“, ST-112, Siikakangas, Finsko 1941
   • nepoužitelné svastiky z obtisků v černé barvě je nutné nahradit jinými bleděmodrými
   • kamufláž letounu sestává z finské olivově zelené, světlomodré na spodních plochách a se žlutým pruhem přes trup a žlutými konci spodních ploch křídla
   • aerodynamické vzpěry podvozkových nohou jsou buď v hliníkovém nátěru nebo ve světlomodré barvě
   • vrtule má žluté špičky vrtule a okovanou náběžnou hranu vrtule
   • dobový snímek zobrazuje stroj s lyžovým podvozkem, který není součástí stavebnice
   • zdroj Squadron Signal Fi 156 In Action Nr. 198, strana 13
2. Fi 156 A-1 „Ciguana“, 46?1, Legion Condor
   • nátěr pravděpodobně odstínem RLM 62, ne RLM 70, jak nabádá návod
   • konce křídla jsou natřeny bílou barvou dokola včetně části slotu, navíc v menším rozsahu, než uvádí návod
   • pravděpodobně dřívější tvar motorového krytu s větracími otvory (není součástí stavebnice)
   • stroj byl zničen při nouzovém přistání ve Španělsku
   • zdroj Jagdwaffe, Luftwaffe Color, Volume one section 2, Spanish Civil War, strana 155. (fotografie příbuzných strojů 46?2, 46?3 a 46?5 naleznete v Squadron Signal Fi 156 In Action Nr. 198, strana 7 a 8)
3. Fi 156 C-1 „Storch“, 20+Z23, Karlovy Vary, protektorát Böhmen und Mähren
   • kamufláž RLM 71/65, stroj neměl žluté konce křídla zespodu
   • návod chybně umisťuje stroj do Polska
   • snímek v publikaci Schiffer Military History Fi 156 (Nowarra) na straně 16
4. Fi 156 C „Storch“, RR+KN, neznámá jednotka
   • stroj vybavený ostruhou s kolečkem
   • standardní kamufláž z ostře lomených polí barev RLM 70/71 se spodními plochami v barvě RLM 65, pruh přes trup bílý (v návodu naleznete pouze levou stranu trupu, pravá postrádá rozložení ostře lomených polí)
   • celé spodní plochy jsou v barvě RLM 65, bez žlutých konců křídla
   • barevný snímek v publikaci Schiffer Military History Fi 156 (Nowarra) na poslední straně obálky
5. Fi 156 C-1 „Storch“, italské letectvo, W.Nr. 719 (ex D-IGZN a následně I-ULIA), MM56631, 104a Sq. 1° Gruppo Aviazione Presidio Coloniale, Libye, léto 1942
   • kamufláž – základní písková Giallo Mimetico se skvrnami zelené Verde a hnědé Marrone Mimetico s bílým pruhem přes trup a křížem na směrovce
   • stroj nemá pravděpodobně bílé konce křídla
   • fasces na křídle jsou tvořeny pouze konturou, obtisky navíc nabízí pouze levostranné fasces
   • barevná fotografie stroje se nachází na straně 31 v publikaci Ali Straniere In Italia, Gli Altri Tedeschi, sešit 4
6.  Fi 156 C-2 „Storch“, červená 1, Commando Aeronautico, Albánie, Tirana březen 1941
   • návod zapomenul na tento stroj, obtisky však obsahují kompletní marking
   • stroj byl zbarven na vrchních a bočních plochách olivovou barvou Verde Olive 2 (FS 24050) a na spodních plochách světlou modrošedou Grigio Azzuro Chiaro 1 (FS 36307) s bílým pruhem přes trup a bílým křížem na směrovce
   • na trupu byla navíc namalována silueta čápa a barevný kruhový italský znak
   • fasces na spodku křídla jsou patrně s bílým podkladem a stejně jako v předchozím případě chybí pravostranné fasces
   • fotografie stroje se nachází na straně 27 v publikaci Ali Straniere In Italia, Gli Altri Tedeschi, sešit 4

Model jste měli možnost vidět v časopise Modelář 12/2008