| |
|
LIFECOLOR, BARVY NA VODNÍ BÁZI
Lifecolor jsou italské netoxické barvy na vodní bázi. Baleny jsou
v plastových nádobkách o obsahu 22 ml barvy a jsou cítit jako český
vodou ředitelný Balakryl. Barvy je možné koupit jak samostatně, tak
ve specializovaných sadách autentických odstínů. Pro svou recenzi
jsem měl k dispozici German WWII Luftwaffe Set I. Sada obsahuje
odstíny RLM 70/71/65/02/79 a 80. Sadu je možné použít pro letouny
opatřené segmentovou kamufláží barev RLM 70/71/65 (například stíhači
Bf 109 do přelomu roku 1939/1940, bombardovací letouny prakticky po
celou dobu války jako Do 17/215/217, Ju 87 Stuka, Ju 88, He 111 a
podobně). Pro stíhací stroje od přelomu let 1939/1940 je možné
využít odstíny RLM 71/02/65 (například Bf 109 E/F, Fw 190 A-1 – 3
prvních sérií). Do pouštního prostředí určené odstíny RLM 79 a 80
bohužel postrádají spodní barvu RLM 78, která je ale součástí sady 2
spolu s dalšími odstíny RLM 74/75/76/81 a 82.
Lifeclorky je možné ředit pouze originálním ředidlem, nebo
destilovanou vodou. Při pokusu naředit barvu jakýmkoli jiným
ředidlem se stopovým množstvím lihu se barva nenávratně srazí a
rozpadne. Tedy při použití ředidel od GSI, Tamiye, Valleja a
podobně. Barvy je vhodné ředit v poměru 1:1, protože při větším
poměru už barva skoro nekryje a je potřeba stříkat velké množství
tenkých vrstev. Po nástřiku je barva suchá na povrchu zhruba za 15
minut a povrch je sametově matný. Úplně proschlá barva je pak po
několika hodinách. Vodní ředidlo se totiž vypařuje velmi pomalu a
dokud není barva opravdu dokonale zaschlá je náchylná na poškození .
Při nástřiku barvy přímo na plastik barva kryje až po několikáté
vrstvě. Plastik musí být dokonale odmaštěný a při stříkání je
potřeba povrch nejdříve lehce poprášit a poté přidávat několik
tenkých vrstev. Jako nejvhodnější řešení je patrně stříkání
Lifecolorek na základ nastříkaný například matnou barvou Tamiya. Pak
není potřeba stříkat více vrstev a barva slušně kryje.
Barvy jsou matné a při stříkání „freehand“ se tvoří na přechodu dvou
barev nechtěný rozprach. Tento rozprach je možné eliminovat přidáním
zpomalovače schnutí od Agamy, který ve spojení s barvami Lifecolor
funguje znamenitě. I při použití zpomalovače je však velmi obtížné
zbavit se zbytečného přeprášení do druhé barvy. Použití zpomalovače
je potřeba vždy, aby barva neschnula na jehle stříkací pistole. Pro
stříkání Lifecolorek se mi mnohem více osvědčilo použití trysky 0,35
mm. Při stříkání s pistolí s tryskou 0,25 mm barva na jehle
zasychala mnohem rychleji a častěji pistole plivnula nechtěný pucek.
Jako nejvhodnější tlak pro stříkání se osvědčila hodnota 50 – 80 KPa.
Zajímavou alternativou je ředění barev Lifecolor pomocí akrylového
laku Sidolux. Při naředění Sidoluxem, se v mnohém zlepší vlastnosti
barev. Jakmile je tato barva naředěna Sidoluxem v poměru 1:1, je
možné přidat ještě 1 díl akrylového ředidla X-20A od Tamiye a
zpomalovače od Agamy bez toho aby se směs srazila. O něco se také
sníží prášivost barev a zlepší se i mechanické vlastnosti barvy.
Další výhodou je pak mnohem lepší kryvost barvy už při prvním
nástřiku a to i když se barva stříká na plastik.
Jako velkou výhodu barev Lifecolor vidím v absenci jakéhokoli
zápachu. Na druhou stranu je pravda, že je složité eliminovat
prášení barvy při stříkání bez šablonování. Barvy Lifecolor dodržují
velice slušně odstínovou věrnost. Například při porovnání odstínů
RLM 70 a 71 se stejnými odstíny od GSI, vypadá Lifecolor mnohem
přesvědčivěji i v porovnání s dobovými fotografiemi.
 |
|
|
|
|
|
|
