Focke Wulf Ta 154 A-0

Zoufalá materiální situace hitlerovského Německa si ke konci války vynutila větší využívání nestrategických materiálů jako bylo například dřevo. Je dobře známé, že například „lidový stíhač“ Heinkel He 162 „Spatz“ měl křídlo překližkové. Stejně tak zde prezentovaný Focke Wulf Ta 154 A-0. Označení letounu „Ta“ bylo vlastně jakousi poctou vynikajícímu konstruktéru Kurtu Tankovi, který proslul díky práci na fenomenálním Focke Wulfu Fw 190. Jeho „Moskito“ bylo prakticky celé překližkové. Nedávno se na serveru YouTUBE objevil dobový dokument ze stavby prototypu V-1, kde jsou zdokumentované velmi zajímavé konstrukční detaily a je zde zachycena prakticky celá montáž, včetně barvení prvního typu kamufláže. Ta 154 byl vlastně noční speciál. Můj prototyp W.Nr. 120005 z nulté výrobní série vybavený radarem FuG 220 nese typickou kamufláž nočních letounů sestávající se z dvou barev odstínů RLM 76 a RLM 75. Část z nemnoha vyrobených „Moskit“ dokonce sloužila jako denní stíhačky a některá Moskyta byla použita jako cvičné letouny pro nácvik pilotů proudových Messerschmittů Me 262, protože "Moskito" mělo příďový podvozek, stejně jako Schwalbe.
Můj čtvrtkový model je postavený ze stavebnice Dragon 3 in 1. Stavebnice obsahuje jeden rámeček z Junkerse Ju 88 C-6 s anténami radaru FuG 212 Lichtenstein, které nesly prototypy V-2 a V-3. Model umožňuje postavit vůbec první nevyzbrojený prototyp V-1, který nebyl vybavený žádným radarem a také postrádal tlumiče plamenů na výfucích motorů. Druhou možností je již zmiňovaný prototyp V-3 TE+FG, který byl navíc vůbec prvním vyzbrojeným strojem. No a poslední variantu jsem si vybral já, tedy nultou sérii A-0, konkrétně stroj TQ+XE vybavený radarem FuG 220. Na rovinu mohu říci, že Ta 154 od Dragonu je vůbec nejlepším modelem letadla, co jsem měl doposud možnost stavět z jeho produkce. Je pravda, že povrch není hladký, ale nese jemnou jakoby krupičku, což je nepříjemné, ale ne nepřekonatelné. Stačí pár vrstev Surfaceru 1000 a je po krupičce.Tmelit nebylo potřeba skoro vůbec a když přeci, jednalo se spíše o kosmetiku. Úpravy si zasloužila příďová podvozková šachta, protože je hodně holá. Hodně jsem se věnoval také kokpitu, který jsem vylepšil kombinací vlastních detailů a mixu leptů od Eduardu a Extratechu. Lepty se dají vhodně zkombinovat a jejich nákup věci jen prospěl. Bohužel lepty od Eduardu bylo potřeba docela hodně upravovat. Bylo znát, že jsou lepty už staršího data. Pozor také na čirý díl nad prostorem radiooperátora, který je vylisovaný i s částí náběžné hrany křídla, takže je nutné tento díl rozřezat na 3 části a vnější napevno nalepit do křídla a přetmelit a upravit mírně rytí. Kamufláž jsem stříkal tentokrát zase trochu jinak. Základem byla černá barva ve spreji od Tamiye, která posloužila jako základ pro světlounkou RLM 76. Bohužel RLM 76 jsem si koupil od GSI Mr. Color která spíše odpovídá odstínu RLM 65. Příště už se raději barvám Mr. Color vyhnu a spolehnu se na mnohem jemnější barvy Aqueous Hobby H. RLM 76 jsem stříkal nejdříve jako tenké proužky ve směru letu, následně jsem pokračoval v různých skvrnách a spirálách a úplně nakonec jsem povrch sjednotil více naředěnou RLM 76. Díky černému základu se mi poměrně solidně podařilo naznačit jakési olétání, či vyšisování povrchu, jak jsem vykoukal na čtyřech fotografiích stroje TQ+XE. Tento prototyp byl podle všeho velmi intenzivně zkoušen, protože nese silné znečištění od výfukových plynů na obou motorových gondolách, nese opravy hnědočervenou základovkou na boku trupu a na přídi, jeden dipól antény radaru FuG 220 je černý, ostatní tři jsou světlé, patrně v RLM 76. Na fotografii je též znatelné překrytí svislé ocasní plochy hadrem, pod kterým dole vykukuje roh hákového, bíle lemovaného kříže s černým jádrem. Hadr se navíc na rozích mírně ohýbá, takže se určitě nejedná o barvu, jak je většinou prezentováno.
Stammkenzeichen TQ+XE a veškeré výsostné označení je nastříkáno přes masky od firmy SEAL M.A., která doposud vydala nádherné masky na stříkání hadovitých Junkersů Ju 52 ve čtvrtce. Masky byly prozatím jen prototypy a já jsem měl za úkol je pořádně odzkoušet. Skvělé je, že masky obsahují vždy obdélníček, ve kterém jsou vždy dvě písmena Stammkenzeichen, následně kříž a pak zbytek písmenného označení. Díky tomuto systému odpadá problém s přesným umístěním jednotlivých písmen a kříže a hlavně jsou dodrženy správné rozestupy mezi písmeny a křížem, přesně jak bylo předepisováno. Masky obsahují též přerušované linie pro stříkání chodníčků na vrchu křídla. Musím ale říci, že pro mne to byl už moc velký hardcore a nakonec jsem vše vzdal. Finální povrch je zalakovaný lesklým lakem ve spreji od GSI, následně jsou spáry napuštěny naředěnou olejovou barvou Paynova šeď světlá a finál je opět zalakovaný matným lakem ve spreji od GSI. Nutno podotknout, že příště už bych model patrně nestříkal sprejem, protože je celá operace značně náročná a povrch je mnohem horší, než když model barvím mým oblíbeným Sidoluxem klasicky stříkací pistolí.
Model jsem postavil relativně rychle a kriticky musím uznat, že jsem to opět zbytečně uchvátal a ono pověstné chvátání se na modelu podepsalo... Ach jo, tak příště musím zase jinak :-)

Otevřené otvory pro vypadávání nábojnic kanónů MG 151/20 a MK 108	Oddělené pohyblivé plochy	Křídlo upravené pro vlepené oddělených křidélek	Nutná úprava tvaru klapek u všech čtyř klapek na spodu křídla v místě spoje s motorovou gondolou
Zvýrazněné rychlošrouby kovových částí letounu	Překryt radiooperátora před úpravou	Částečně upravený kokpit lepty od Eduardů	Druhá strana interiéru - lepty jsou obroušené pro lepší uchycení barvy na povrchu
Podvozková šachta byla úplně holá, vypomohl jsem si destičkami a profily Evergreen	Upravená noha hlavního podvozku s nalepenými bužírkami jako úchyty kabeláže podvozku	Kabelový svazek je vytvořený pomocí muškařských olověných drátků	Úprava krytu palubní desky z destičky Evergreen a kousku naříznuté bužírky
Upravený prostor za směrovkou pomocí frézky a profilů Evergreen	Rozřezaný překryt nad radiooperátorem. Části čirého dílu do křídla jsou zevnitř zatřeny černou barvou	RLM 76 nastříkaná na černý základ	Stříkání barvy je podrobně rozepsáno v textu článku
Výsledný efekt ještě před stříkáním fleků RLM 75	Pohled do vybaveného kokpitu	Při stříkání jsem objevil škvíru mezi leptem a trupem, kterou jsem pro jistotu ještě přetmelil Surfacerem 500
		Odstínové porovnání barvy RLM 76 Aqueous Hobby H (Junkers Ju 88 G-1) a RLM 76 Mr. Color (Fw Ta 154 A-0) Dle mého názoru je mnohem přesvědčivější odstín RLM 76 Aqueous Hobby H	Stejné modely, pohled z jiné strany