|
|
měřítko |
1/48 |
hodnocení |
výrobce |
Revell (ex Dragon) |
6/10 |
katalogové číslo |
4535 |
počet dílů |
101 plast, 5 čirých |
složitost |
cena |
800 Kč |
█ █ |
Focke Wulf Ta 154 A-0
Zoufalá materiální situace hitlerovského Německa si
ke konci války vynutila větší využívání nestrategických materiálů
jako bylo například dřevo. Je dobře známé, že například „lidový
stíhač“ Heinkel He 162 „Spatz“ měl křídlo překližkové. Stejně tak
zde prezentovaný Focke Wulf Ta 154 A-0. Označení letounu „Ta“ bylo
vlastně jakousi poctou vynikajícímu konstruktéru Kurtu Tankovi,
který proslul díky práci na fenomenálním Focke Wulfu Fw 190. Jeho „Moskito“
bylo prakticky celé překližkové. Nedávno se na serveru YouTUBE
objevil dobový dokument ze stavby prototypu V-1, kde jsou
zdokumentované velmi zajímavé konstrukční detaily a je zde zachycena
prakticky celá montáž, včetně barvení prvního typu kamufláže. Ta 154
byl vlastně noční speciál. Můj prototyp W.Nr. 120005 z nulté výrobní
série vybavený radarem FuG 220 nese typickou kamufláž nočních
letounů sestávající se z dvou barev odstínů RLM 76 a RLM 75. Část z
nemnoha vyrobených „Moskit“ dokonce sloužila jako denní stíhačky a
některá Moskyta byla použita jako cvičné letouny pro nácvik pilotů
proudových Messerschmittů Me 262, protože "Moskito" mělo příďový
podvozek, stejně jako Schwalbe.
Můj čtvrtkový model je postavený ze stavebnice Dragon 3 in 1.
Stavebnice obsahuje jeden rámeček z Junkerse Ju 88 C-6 s anténami
radaru FuG 212 Lichtenstein, které nesly prototypy V-2 a V-3. Model
umožňuje postavit vůbec první nevyzbrojený prototyp V-1, který nebyl
vybavený žádným radarem a také postrádal tlumiče plamenů na výfucích
motorů. Druhou možností je již zmiňovaný prototyp V-3 TE+FG, který
byl navíc vůbec prvním vyzbrojeným strojem. No a poslední variantu
jsem si vybral já, tedy nultou sérii A-0, konkrétně stroj TQ+XE
vybavený radarem FuG 220. Na rovinu mohu říci, že Ta 154 od Dragonu
je vůbec nejlepším modelem letadla, co jsem měl doposud možnost
stavět z jeho produkce. Je pravda, že povrch není hladký, ale nese
jemnou jakoby krupičku, což je nepříjemné, ale ne nepřekonatelné.
Stačí pár vrstev Surfaceru 1000 a je po krupičce.Tmelit nebylo
potřeba skoro vůbec a když přeci, jednalo se spíše o kosmetiku.
Úpravy si zasloužila příďová podvozková šachta, protože je hodně
holá. Hodně jsem se věnoval také kokpitu, který jsem vylepšil
kombinací vlastních detailů a mixu leptů od Eduardu a Extratechu.
Lepty se dají vhodně zkombinovat a jejich nákup věci jen prospěl.
Bohužel lepty od Eduardu bylo potřeba docela hodně upravovat. Bylo
znát, že jsou lepty už staršího data. Pozor také na čirý díl nad
prostorem radiooperátora, který je vylisovaný i s částí náběžné
hrany křídla, takže je nutné tento díl rozřezat na 3 části a vnější
napevno nalepit do křídla a přetmelit a upravit mírně rytí. Kamufláž
jsem stříkal tentokrát zase trochu jinak. Základem byla černá barva
ve spreji od Tamiye, která posloužila jako základ pro světlounkou
RLM 76. Bohužel RLM 76 jsem si koupil od GSI Mr. Color která spíše
odpovídá odstínu RLM 65. Příště už se raději barvám Mr. Color vyhnu
a spolehnu se na mnohem jemnější barvy Aqueous Hobby H. RLM 76 jsem
stříkal nejdříve jako tenké proužky ve směru letu, následně jsem
pokračoval v různých skvrnách a spirálách a úplně nakonec jsem
povrch sjednotil více naředěnou RLM 76. Díky černému základu se mi
poměrně solidně podařilo naznačit jakési olétání, či vyšisování
povrchu, jak jsem vykoukal na čtyřech fotografiích stroje TQ+XE.
Tento prototyp byl podle všeho velmi intenzivně zkoušen, protože
nese silné znečištění od výfukových plynů na obou motorových
gondolách, nese opravy hnědočervenou základovkou na boku trupu a na
přídi, jeden dipól antény radaru FuG 220 je černý, ostatní tři jsou
světlé, patrně v RLM 76. Na fotografii je též znatelné překrytí
svislé ocasní plochy hadrem, pod kterým dole vykukuje roh hákového,
bíle lemovaného kříže s černým jádrem. Hadr se navíc na rozích mírně
ohýbá, takže se určitě nejedná o barvu, jak je většinou
prezentováno.
Stammkenzeichen TQ+XE a veškeré výsostné označení je nastříkáno přes
masky od firmy SEAL M.A., která doposud vydala nádherné masky na
stříkání hadovitých Junkersů Ju 52 ve čtvrtce. Masky byly prozatím
jen prototypy a já jsem měl za úkol je pořádně odzkoušet. Skvělé je,
že masky obsahují vždy obdélníček, ve kterém jsou vždy dvě písmena
Stammkenzeichen, následně kříž a pak zbytek písmenného označení.
Díky tomuto systému odpadá problém s přesným umístěním jednotlivých
písmen a kříže a hlavně jsou dodrženy správné rozestupy mezi písmeny
a křížem, přesně jak bylo předepisováno. Masky obsahují též
přerušované linie pro stříkání chodníčků na vrchu křídla. Musím ale
říci, že pro mne to byl už moc velký hardcore a nakonec jsem vše
vzdal. Finální povrch je zalakovaný lesklým lakem ve spreji od GSI,
následně jsou spáry napuštěny naředěnou olejovou barvou Paynova šeď
světlá a finál je opět zalakovaný matným lakem ve spreji od GSI.
Nutno podotknout, že příště už bych model patrně nestříkal sprejem,
protože je celá operace značně náročná a povrch je mnohem horší, než
když model barvím mým oblíbeným Sidoluxem klasicky stříkací pistolí.
Model jsem postavil relativně rychle a kriticky musím uznat, že jsem
to opět zbytečně uchvátal a ono pověstné chvátání se na modelu
podepsalo... Ach jo, tak příště musím zase jinak :-)
|
|
|
|
Otevřené otvory pro vypadávání nábojnic kanónů MG 151/20 a
MK 108 |
Oddělené pohyblivé plochy |
Křídlo upravené pro vlepené oddělených křidélek |
Nutná úprava tvaru klapek u všech čtyř klapek na spodu
křídla v místě spoje s motorovou gondolou |
|
|
|
|
Zvýrazněné rychlošrouby kovových částí letounu |
Překryt radiooperátora před úpravou |
Částečně upravený kokpit lepty od Eduardů |
Druhá strana interiéru - lepty jsou obroušené pro lepší
uchycení barvy na povrchu |
|
|
|
|
Podvozková šachta byla úplně holá, vypomohl jsem si
destičkami a profily Evergreen |
Upravená noha hlavního podvozku s nalepenými bužírkami jako
úchyty kabeláže podvozku |
Kabelový svazek je vytvořený pomocí muškařských olověných
drátků |
Úprava krytu palubní desky z destičky Evergreen a kousku
naříznuté bužírky |
|
|
|
|
Upravený prostor za směrovkou pomocí frézky a profilů
Evergreen |
Rozřezaný překryt nad radiooperátorem. Části čirého dílu do
křídla jsou zevnitř zatřeny černou barvou |
RLM 76 nastříkaná na černý základ |
Stříkání barvy je podrobně rozepsáno v textu článku |
|
|
|
|
Výsledný efekt ještě před stříkáním fleků RLM 75 |
Pohled do vybaveného kokpitu |
Při stříkání jsem objevil škvíru mezi leptem a trupem,
kterou jsem pro jistotu ještě přetmelil Surfacerem 500 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Odstínové porovnání barvy RLM 76 Aqueous Hobby H (Junkers Ju
88 G-1) a RLM 76 Mr. Color (Fw Ta 154 A-0)
Dle mého názoru je mnohem přesvědčivější odstín RLM 76
Aqueous Hobby H |
Stejné modely, pohled z jiné strany |
|
|
|
|
|
|
|