Savoia S.79 Sparviero je nádherný letoun. Bohužel
zrealizovat v měřítku 1/48 jeho opravdu dobrý a přesný model je
velmi problematické. Abych toto dokázal, musel jsem zkombinovat
model od Trumpeteru, který se mimochodem staví velmi, velmi špatně s
modelem od Flashbacku, který má senzační odlitky, ale postrádá
oddělená křidélka a klapky, včetně charakteristického vybrání za
nimi. Tak jako tak, stavba mi zabrala prakticky rok, ale myslím, že
to stálo za to. Můj největší dík patří Mirkovi „Glockovi“ Říhovi,
který je takovým guru přes italské letectvo a který nade mnou po
celou dobu stavby bděl a radil mi. Nebýt jeho, tento projekt bych
asi jen těžko zrealizoval.
|
|
|
|
Ještě před stavbou prostorové
příhradové konstrukce trupu je nutné si vše dobře rozměřit a
rozkreslit. Sestavování konstrukce je pak hlavně otázkou
přesnosti. Při použití profilů Evergreen jde stavba velmi
rychle od ruky. Evergreeny je nutné oddělovat velmi ostrým
skalpelem, aby na řezu nezůstávaly otřepy. Důležité je ale
použití absolutně rovné podložky, na které je potřeba mít
výkres budoucí příhradoviny nalepený, aby se zbytečně
nepohyboval a nemuchlal. |
Jednotlivé „trubky“
příhradové konstrukce je dobré k šabloně přichytit kousky
lepenky, protože Everghreenové profily jsou houževnaté a
všemožně se kroutí. Jakmile je celá konstrukce nasucho
sestavená na šabloně a hlavně nepruží, pak teprve se začíná
s lepením. Lepení jde ráz na ráz za pomoci velmi řídkého
sekundového lepidla. Oddělit zkompletované strany
příhradoviny je možné teprve až po dokonalém zavadnutí
celku. Oddělení od papírové šablony jsem provedl za pomoci
ostré žiletky. Nalepený papír na spojích poté šel velmi
jednoduše obrousit jemným smirkovým papírem. |
Již sestavená konstrukce
příhradoviny nasucho vložená do trupu. Leptané vnitřní
detaily jsou z velmi dobré a využitelné sady od Eduardu.
Celý interiér z resinových odlitků jsem použil ze stavebnice
Flashback. Tento interiér je opravdu dobrý s velmi ostrými
detaily. Naopak interiér od Trumpeteru je velmi chabý, navíc
s prakticky nulovými detaily. Podlahy uvnitř trupu jsem
vytvořil z tenkých destiček Evergreen tl. 0,2 mm, abych
překryl viditelné vnitřní spoje trupu. |
Opět nasucho vložená
připravená vnitřní konstrukce trupu se základním nástřikem
barvy GSI Mr. Color C312. Veškerou nalisovanou konstrukci
uvnitř trupu stavebnice Trumpeter jsem dopředu odstranil,
protože právě moc neodpovídala podkladům uveřejněným v
časopise Replic. |
|
|
|
|
Nabarvená a napatinovaná
vnitřní konstrukce. Úmyslně jsem použil výrazně tmavší
barvu, než je základní interiérová GSI C312, abych dosáhl
efektu oddělení konstrukce od zbytku interiéru, protože jsem
měl strach, že by pracně realizovaná konstrukce uvnitř
zanikla. |
Trumpeter vůbec neřešil, že
má Savoia opravdu velká kola hlavního podvozku a tak jsem
pro ně musel kompletně vytvořit šachtu. Jako zadní stěnu
jsem použil kousek plastikové destičky tl. 0,5 mm a přesně
jí vypiloval a vlepil. Při řezání šachty jsem si musel dávat
velký pozor na rovinu šachty. Vypomohl jsem si otvory pro
podvozkové nohy a za jejich pomoci vše pečlivě rozměřil a
narýsoval. Poté již stačilo narýt obrys budoucího otvoru a
ten poté postupně prorývat a prořezávat žiletkovou pilkou. |
Zde je již zrealizovaná
podvozková šachta s osazenou gondolou, která seděla velice
špatně a bylo nutné u ní pomocí tmelu vytvořit plynulý
přechod do křídla. Samotnou šachtičku jsem vytvořil z
destičky Evergreen tloušťky 0,2 mm a žebra jsou z hranatého
profilu průřezu 0,5/0,5 mm. Šachtičku jsem si rozměřil za
pomoci nastříhaného svinovacího metru a poté pečlivě
narýsoval a sestavil za pomoci lepidla Revell Contacta
Professional. Vzpomenul jsem si na papírové vystřihovánky z
ABC, které jsem zamlada lepil a také na technické kreslení
na nástavbě. A jak mi to bylo užitečné! |
Trumpeterům se právě moc
nepodařilo model zpracovat tak, aby vše hezky sedělo
pohromadě, takže jsem si tmelení opravdu užil. Nejhorší bylo
u zhruba poloviny dílů sjednotit povrch, protože díly nesly
nepochopitelnou krupičku, kterou jsem musel pracně
odstraňovat za pomoci Surfaceru a množství smirkových
papírů. Nespornou výhodou stavebnice Trumpeter oproti
Flashbacku jsou oddělené klapky a křidélka a hlavně
přítomnost vybrání v křídle. Toto vybrání model od
Flashbacku bohužel postrádá, takže křídlo je moc hladké. |
|
|
|
|
A tady se právě dostávám k
nejzásadnějšímu problému modelu Trumpeter – je jím zhruba o
10 mm menší rozpětí vodorovné ocasní plochy. Při porovnávání
s výkresy uveřejněnými v dvoudílné publikaci Ali d´ Italia
naprosto přesně odpovídá VOP od Flashbacku. |
Při porovnání světlejších
dílů modelu Trmpeter a tmavších dílů stavebnice Flashback,
je jasně viditelný rozdíl jak v úhlech náběžné hrany, tak v
délce vodorovné ocasní plochy. |
Osazení vodorovné ocasní
plochy z Flashbacku k trupu od Trumpeteru, nebylo právě
ideální, protože jsem musel dodržet přímku odtokových hran
obou polovin vodorovné ocasní plochy. Tím pádem mi u trupu
vznikl prázdný klín v délce asi 15 mm a největší šířce 1,5
mm. Klín jsem yplnil kousky destiček, vylil pomocí
sekundového lepidla a největší škvíry začistil Miliputem. Po
hrubém začištění spoje jsem jej pro jistotu ještě jednou
přetmelil tmelem Tamiya Putty. |
Vybavování interiéru trupu mě
opravdu bavilo. Prakticky jsem mixoval jen dobré a
použitelné detaily z obou stavebnic a doplňoval úplně nové
vyrobené doma. Při osazování odlévaného interiéru jsem měl
problém s úhlem skosené podlahy vůči novým bočnicím. Abych
eliminoval škvíry, které mi na spoji bočnic a podlahy
vznikala, rozřízl jsem příčně podlážku a každý díl lepil
samostatně. Přední přepážka před palubní deskou je použita z
modelu Flashback a to bez úprav. V této partii jsou oba
modely prakticky shodné. Z leptů Eduard jsem použil
perfektní prostorovou konstrukci nad pumovnicí, detaily
uvnitř trupu a boční vstupní dveře, včetně žebříčku. |
|
|
|
|
Sestavení trupu nebylo právě
příjemnou operací. Prakticky nic nesedělo tak jak má.
Dokonce ani dveře nad pumovnicí. Na modelu Trumpeter se
všude na všech výliscích nachází obrovské množství
propadlin, nevhodně umístěných vyrážečů z formy, stop po
dělících rovinách forem a hlavně krupicí na mnoha dílech. |
Otvor zadního podvozku jsem
ztenčil na přijatelnou sílu pomocí frézky, protože trup měl
v této partii zhruba 1 mm silné stěny a vše vypadalo značně
nemodelově. |
Barvení mě vždy baví nejvíce!
Savoia má velké množství detailů uvnitř, takže kde řádit.
Základ jsem nastříkal interiérovou barvou GSI Mr. Color C312
naředěnou v poměru 1:2 ve prospěch originálního ředidla se
zpomalovačem schnutí Mr. Color Levelling Thinner. Následně
jsem opravdu výrazně zesvětlil středy panelů mezi
konstrukcemi. Toto zesvětlení musí být hodně přehnané, aby
interiér po nalepení kabiny prostě nezmizel v šeru. Kolem
vystouplých detailů jsem nastříkal velmi tenké proužky stínů
z mixu barev Tamiya červenohnědá a černá v poměru 1:1.
Tentokrát jsem ředil isopropylalkoholem v poměru 5% barvy a
95% ředidla. Následoval wash celého povrchu černozeleným
odstínem namíchaným z olejových barev Paynova šeď a olivová
zeleň rozpuštěných v ředítku Mig Productions. Po zaschnutí
washe jsem ještě veškeré detaily opatřil drybrushem osušenou
olejovou barvou olivová zeleň pro zvýraznění vystouplých
detailů. |
Pravý bok kokpitu se základem
vypatinovaného odlévaného boku ze stavebnice Flashback.
Ještě zbývá pomocí vodou ředitelných barev Vallejo vymalovat
jednotlivé přístroje a kabely. |
|
|
|
|
Palubní desku jsem použil z
leptů od Eduardu. Je to detail, který celý vnitřek opravdu
vytáhnul. Palubní deska je ještě před zakápnutím přístrojů
hustým lesklým lakem pro navození dojmu zaskleného budíku. |
Skoro vybavený interiér trupu
Savoie s doplněnými lepty od eduardu a novou prostorovou
příhradovou konstrukcí. Dobře je vidět kontrast mezi tmavší
barvou konstrukce a zbytku trupu. Po uzavření trupu bude
dovnitř vidět jen bočními střelišti, bočními obdélníkovými
okny, spodním střelištěm a střelištěm nad pumovnicí. |
Trumpeter má velmi hrubé
rámování kabiny a navíc jsou veškeré čiré díly nepříjemně
podrapané, takže jsem se rozhodl vše zbrousit, vyleštit a
vytvořit rámování zbrusu nové pomocí masek od Eduardu. |
Opravenou, vyleštěnou a
vymaskovanou kabinu jsem nastříkal interiérovou zelenou GSI
Mr. Color C312 i z vnitřku. Tedy samozřejmě hned po tom, co
jsem vykryl budoucí čiré části i z vnitřní strany. Tento
krok je důležitý pro zamezení „průsvitnosti“ tak velkého
dílu odstříknutého kompletně z čirého plastiku. Navíc
většina bude stejně přestříkaná kamuflážní barvou a pokud
bych neměl interiérovku i zevnitř, mohlo by se stát, že přes
prosklení bude vidět písková kamufláž a to by bylo velmi
nepříjemné. |
|
|
|
|
Porovnáním motorových krytů z
modelu Flashback (tmavě modrošedý plast) a z modelu
Trumpeter (světlešedý plast) jsem dospěl k názoru, že ani
jeden právě moc neodpovídá fotografiím skutečných S.79.
Trumpeter je příliš otevřený a navíc i celkově kratší. Zdá
se, že je i v průměru nepatrně větší, než by bylo zdrávo.
Mnohem lépe je na tom kryt od Flashbacku, ale ten zase nemá
z vnitřní strany výfukový prstenec, do kterého jsou zaústěny
výfuky. Model od Flashbacku navíc mezi odlitky obsahuje tři
druhy výfuků, takže jsem měl široké pole působnosti s
výběrem konkrétních mašin dle fotografií. |
Motorové kryty jsem nakonec
použil od italského výrobce Italiankit, které jsou sice
velmi drahé, ale na druhou stranu perfektně odpovídají. Mají
naznačené dokonce i zámky. Všimněte si na fotografii
prstence, do kterého se zaúsťují výfukové nátrubky. Tento
detail postrádají motorové kryty jak u Flashbacku, tak i
Trumpeteru. |
Motory jsem se rozhodl použít
odlévané od Flashbacku, protože jsou jemné a navíc s
nádhernými detaily. Sice bylo pracné určit hloubku motoru v
krytu od Italiankitu, ale výsledek za tu námahu rozhodně
stál. Abych zajistil naprosto přesné usazení motoru dovnitř
krytu, vytvořil jsem si z destiček pomocnou stojku tvaru „X“
. Položená stojka mi zajistil i přesnou výšku motoru uvnitř
krytu. Na tuto pomocnou stojku jsem poté položil motor a
přes něj natlačil motorový kryt. Když jsem si byl jistý
dokonalou geometrií motorového krytu a motoru, teprve pak
jsem motor pojistil kapkou řídkého sekundového lepidla.
Jakmile se motor chytil, dokonale jsem zajistil spoj odzadu
silným prolitím řídkým sekundovým lepidlem. |
Motory jsem barvil kovovými
barvami Alclad 2 v odstínu Steel. Pro zvýraznění detailů ve
válcích motorů jsem vše ještě zvýraznil napuštěním silně
zředěné olejové barvy Paynova šeď ředěné ředítkem od Mig
Productions. Výfukové nátrubky jsou z olověného drátku
průměru 1 mm, která jsem posléze přetřel barvou Alclad 2 Jet
exhaust. Kabelové rozvody na motoru jsou z leptů z modelu
Flashback a vymalovány vodou ředitelnými barvami Vallejo.
Stejné barvy jsem použil na vymalování ostatních detailů na
motorech. |
|
|
|
|
Protože jsem chtěl zachovat
nádherné křivky Sparviera, rozhodl jsem se nechat v uzavřené
poloze veškerou mechanizaci křídla. A to byl problém! Sloty
absolutně nesedly na své místo a po prolití sekundovým
lepidlem, jsem vše musel několikanásobně protmelovat a
zbrušovat do plynulého přechodu. Velmi se mi osvědčil
smirkový papír hrubosti 280, kterým jsem vše najednou
srovnal a poté postupně ubíral vyschlý tmel. Vzhledem k
množství tmelu byla kompletace křídla opravdu dlouhodobou
záležitostí. Vypomáhal jsem si i vrstvením tmelu Tamiya
Surface Primer ze spreje. Každou vrstvu jsem probrušoval a
prolešťoval do té doby, dokud jsem nedosáhl opravdu
plynulého a jednotného povrchu. Teprve pak jsem začal s
obnovováním paneláže. |
Nasávání v kořenech křídla
jsem nejdříve zevnitř pomocí frézky ztenčil na přijatelnou
mez a poté pomocí nového ostrého skalpelu začistil. Úplně
nakonec jsem se zbavil za pomoci filmového lepidla všech
otřepů. Před úpravou byla otvory poznat celá tloušťka
materiálu křídla a to vypadalo velice nemodelově. |
Tmelení, tmelení a zase
tmelení! Dopředu jsem se bláhově domníval, že stavbou
hlavních dílů modelu od Trumpeteru si pomůžu a urychlím si
stavbu, ale hořce jsem se spletl. Model od Flashbacku je
short run a tam je jasné, že stavba je jen pro ostřílené
mazáky, kteří už mají cosi za sebou, ale to samé se dá říci
o modelu Trumpeter. A to je model z kovových forem! |
Centroplán modelu Trumpeter
neobsahoval prakticky žádnou paneláž. Vše jsem si rozměřil a
namaloval pentilkou 0,3 mm s měkkou tuhou za pomoci
nastříhaného ocelového svinovacího metru opatrně naryl
rydlem. Nové linie paneláže jsem si přenášel z výkresů
uveřejněných v publikaci Ali d´Italia. Kruhová díra je
základ světlometu, kterou jsem posléze zevnitř ucpal
Miliputem a kulatým koncem štětce vytvořil reflektor. |
|
|
|
|
Nové ocasní plochy včetně
vzpěr z modelu Flashback bylo nutné, jak jsem se již
zmiňoval, výrazně upravit. Tmelení jsem se sice nevyhnul,
ale na druhou stranu jsem se přiblížil k velice dobré
obrysové věrnosti celého letadla. |
Konečně Surfacer! V této
podobě po sjednocení Surfacerem 1000 ředěným Mr. Color.
levelling Thinerem už konečně čtvrtkové Sparviero začínalo
dostávat budoucí podobu. Kabina je již osazena, ale bylo
velmi pracné jí kolem dokola vytmelit, vybrousit a následně
dorýt. Zadní dvojice okének je lemována leptem od Eduardu.
Je to jeden z nejhezčích detailů na celém modelu.
|
Kompletní závěsník je
poskládaný z leptů a nutno podotknout, že celé sestavování
bylo značně náročné na přesnost a geometrii celku. Závěsník
jsem realizoval pouze jeden, vzhledem k tomu, že s dvěma
torpédy se S.79 pouze zkoušely s nevalnými výsledky. Takže
většina bojově nasazených strojů nosila jen jedno torpédo. |
Základní písková kamufláž
Savoie je nastříkaná barvou Mr. Color C.039 Dark Yellow.
Protože jsem měl strach, aby se barva neodírala, připravil
jsem si mix 80% Dark yellouw a 20% lesklého laku GSI Mr.
Color. C184. Vše jsem nakonec ředil v poměru 1:2-3 ve
prospěch ředidla Mr. Color. Levelling Thinner. Zatmavení
spár je provedeno mixem C039 s trochou černé barvy. Tuto
patinovací směs jsem silně naředil v poměru 10% barvy a 80%
ředidla. Prostor mezi žebry na trupu jsem lehce zesvětlil
originálním odstínem s přidáním několika kapek barvy Off
white H021. |
|
|
|
|
Spodní plochy jsem, nastříkal
šedivou barvou GSI Mr. Color C324 Light gray. Ředil jsem
stejně jako v případě pískové barvy a stejně jsem i přidával
20% lesklého laku pro větší odolnost barvy vůči mechanickému
poškození. Spodní plochy nastříkané šedivou barvou jsem
vykryl za pomoci Tamiya lepenky a papírových utěrek. |
Fleky na Sparvieru jsem
původně nastříkal moc malé, každopádně samotné stříkání
fleků barvami GSI Mr. Color C310 Brown FS30219 a C303 Green
FS34102 mi zabralo skoro celý den. Protože jsem se chtěl
vyhnout nechtěné atomizaci a rozprachu barvy kolem
stříkaného fleku, byl jsem nucený barvy ředit v poměru 1:2-3
ve prospěch originálního ředidla Mr. Color. Levelling
Thinner. Ovšem aby byly fleky opravdu dobré, přidal ještě
zhruba 20% zpomalovače schnutí Mr. Retarder Mild. Nastříkané
barvy sice schly o poznání déle, ale v dobrém se to
projevilo v kvalitě a ostrosti nastříkaných fleků. Pro
stříkání jsem použil tlak vzduchu v rozmezí 0,8 – 1 bar. |
Při stříkání fleků je dobré
mít na paměti, že se v každém případě musíte soustředit na
umístění fleků tak, aby jednotlivé skvrny netvořily přímky,
či geometrické obrazce. Fleky je tedy nutné stříkat na
přeskáčku. Znamená to nastříkat pár fleků na křídlo, pár na
trup, pár na ocas a zase to prostřídat. Garantuji vám, že po
prvních 10-15 skvrnách pojedete jako šicí stroj fleky v
jedné lajně... Každopádně je potřeba dávat pozor na to, co
vám vychází z pistole! Barvy Mr. Color C jsou výrazně hrubší
než barvy Mr. Agueous Hobby Color H a snadněji zasychají na
trysce, i když používáte zpomalovač schnutí. Na skvrny jsou
nejlepší opravdu barvy Aqueous Hobby H výrazně lepší než
barvy Mr. Color C. Po nastříkání několika skvrn, je nutné
prostříknout trysku vedle na noviny a štětcem namočeným v
ředidle očistit jehlu. Pak je možné opět pokračovat bez
toho, aby pistole plivala zaschlé žmolky na stříkaný povrch. |
Celý model jsem zalakoval
akrylovým lakem Sidolux naředěným v poměru 1:3 ve prospěch
ředidla pro akrylové barvy Tamiya X20A. Na takto připravený
povrch jsem umisťoval obtisky od italského výrobce Skydecals.
Tyto obtisky jsou vytištěny v naprosto exkluzivní kvalitě a
jeden aršík obsahuje kompletní markingy na 16 S.79 všech
verzí. |
|
|
|
|
Zde je vidět, jak nádherný
soutisk mají obtisky Skydecals. Na povrch jsem je umisťoval
pomocí vodiček od Aeromasteru Set a Sol. Každopádně i po
použití vodiček obtisky nedržely na povrchu tak jak bych si
představoval. |
Na obriscích Skydecals je
úžasné, že nosný lak je opravdu pouze kolem daného znaku.
Znamená to, že například osmička postrádá uvnitř oválů lak,
takže stříbření či jiné neplechy se nekonají. Červená barva
tedy mohla být vytištěna poněkud lépe, protože právě moc
nekryla. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|