Savoia S.79 Sparviero

Savoia S.79 Sparviero je nádherný letoun. Bohužel zrealizovat v měřítku 1/48 jeho opravdu dobrý a přesný model je velmi problematické. Abych toto dokázal, musel jsem zkombinovat model od Trumpeteru, který se mimochodem staví velmi, velmi špatně s modelem od Flashbacku, který má senzační odlitky, ale postrádá oddělená křidélka a klapky, včetně charakteristického vybrání za nimi. Tak jako tak, stavba mi zabrala prakticky rok, ale myslím, že to stálo za to. Můj největší dík patří Mirkovi „Glockovi“ Říhovi, který je takovým guru přes italské letectvo a který nade mnou po celou dobu stavby bděl a radil mi. Nebýt jeho, tento projekt bych asi jen těžko zrealizoval.

Ještě před stavbou prostorové příhradové konstrukce trupu je nutné si vše dobře rozměřit a rozkreslit. Sestavování konstrukce je pak hlavně otázkou přesnosti. Při použití profilů Evergreen jde stavba velmi rychle od ruky. Evergreeny je nutné oddělovat velmi ostrým skalpelem, aby na řezu nezůstávaly otřepy. Důležité je ale použití absolutně rovné podložky, na které je potřeba mít výkres budoucí příhradoviny nalepený, aby se zbytečně nepohyboval a nemuchlal.	Jednotlivé „trubky“ příhradové konstrukce je dobré k šabloně přichytit kousky lepenky, protože Everghreenové profily jsou houževnaté a všemožně se kroutí. Jakmile je celá konstrukce nasucho sestavená na šabloně a hlavně nepruží, pak teprve se začíná s lepením. Lepení jde ráz na ráz za pomoci velmi řídkého sekundového lepidla. Oddělit zkompletované strany příhradoviny je možné teprve až po dokonalém zavadnutí celku. Oddělení od papírové šablony jsem provedl za pomoci ostré žiletky. Nalepený papír na spojích poté šel velmi jednoduše obrousit jemným smirkovým papírem.	Již sestavená konstrukce příhradoviny nasucho vložená do trupu. Leptané vnitřní detaily jsou z velmi dobré a využitelné sady od Eduardu. Celý interiér z resinových odlitků jsem použil ze stavebnice Flashback. Tento interiér je opravdu dobrý s velmi ostrými detaily. Naopak interiér od Trumpeteru je velmi chabý, navíc s prakticky nulovými detaily. Podlahy uvnitř trupu jsem vytvořil z tenkých destiček Evergreen tl. 0,2 mm, abych překryl viditelné vnitřní spoje trupu.	Opět nasucho vložená připravená vnitřní konstrukce trupu se základním nástřikem barvy GSI Mr. Color C312. Veškerou nalisovanou konstrukci uvnitř trupu stavebnice Trumpeter jsem dopředu odstranil, protože právě moc neodpovídala podkladům uveřejněným v časopise Replic.
Nabarvená a napatinovaná vnitřní konstrukce. Úmyslně jsem použil výrazně tmavší barvu, než je základní interiérová GSI C312, abych dosáhl efektu oddělení konstrukce od zbytku interiéru, protože jsem měl strach, že by pracně realizovaná konstrukce uvnitř zanikla.	Trumpeter vůbec neřešil, že má Savoia opravdu velká kola hlavního podvozku a tak jsem pro ně musel kompletně vytvořit šachtu. Jako zadní stěnu jsem použil kousek plastikové destičky tl. 0,5 mm a přesně jí vypiloval a vlepil. Při řezání šachty jsem si musel dávat velký pozor na rovinu šachty. Vypomohl jsem si otvory pro podvozkové nohy a za jejich pomoci vše pečlivě rozměřil a narýsoval. Poté již stačilo narýt obrys budoucího otvoru a ten poté postupně prorývat a prořezávat žiletkovou pilkou.	Zde je již zrealizovaná podvozková šachta s osazenou gondolou, která seděla velice špatně a bylo nutné u ní pomocí tmelu vytvořit plynulý přechod do křídla. Samotnou šachtičku jsem vytvořil z destičky Evergreen tloušťky 0,2 mm a žebra jsou z hranatého profilu průřezu 0,5/0,5 mm. Šachtičku jsem si rozměřil za pomoci nastříhaného svinovacího metru a poté pečlivě narýsoval a sestavil za pomoci lepidla Revell Contacta Professional. Vzpomenul jsem si na papírové vystřihovánky z ABC, které jsem zamlada lepil a také na technické kreslení na nástavbě. A jak mi to bylo užitečné!	Trumpeterům se právě moc nepodařilo model zpracovat tak, aby vše hezky sedělo pohromadě, takže jsem si tmelení opravdu užil. Nejhorší bylo u zhruba poloviny dílů sjednotit povrch, protože díly nesly nepochopitelnou krupičku, kterou jsem musel pracně odstraňovat za pomoci Surfaceru a množství smirkových papírů. Nespornou výhodou stavebnice Trumpeter oproti Flashbacku jsou oddělené klapky a křidélka a hlavně přítomnost vybrání v křídle. Toto vybrání model od Flashbacku bohužel postrádá, takže křídlo je moc hladké.
A tady se právě dostávám k nejzásadnějšímu problému modelu Trumpeter – je jím zhruba o 10 mm menší rozpětí vodorovné ocasní plochy. Při porovnávání s výkresy uveřejněnými v dvoudílné publikaci Ali d´ Italia naprosto přesně odpovídá VOP od Flashbacku.	Při porovnání světlejších dílů modelu Trmpeter a tmavších dílů stavebnice Flashback, je jasně viditelný rozdíl jak v úhlech náběžné hrany, tak v délce vodorovné ocasní plochy.	Osazení vodorovné ocasní plochy z Flashbacku k trupu od Trumpeteru, nebylo právě ideální, protože jsem musel dodržet přímku odtokových hran obou polovin vodorovné ocasní plochy. Tím pádem mi u trupu vznikl prázdný klín v délce asi 15 mm a největší šířce 1,5 mm. Klín jsem yplnil kousky destiček, vylil pomocí sekundového lepidla a největší škvíry začistil Miliputem. Po hrubém začištění spoje jsem jej pro jistotu ještě jednou přetmelil tmelem Tamiya Putty.	Vybavování interiéru trupu mě opravdu bavilo. Prakticky jsem mixoval jen dobré a použitelné detaily z obou stavebnic a doplňoval úplně nové vyrobené doma. Při osazování odlévaného interiéru jsem měl problém s úhlem skosené podlahy vůči novým bočnicím. Abych eliminoval škvíry, které mi na spoji bočnic a podlahy vznikala, rozřízl jsem příčně podlážku a každý díl lepil samostatně. Přední přepážka před palubní deskou je použita z modelu Flashback a to bez úprav. V této partii jsou oba modely prakticky shodné. Z leptů Eduard jsem použil perfektní prostorovou konstrukci nad pumovnicí, detaily uvnitř trupu a boční vstupní dveře, včetně žebříčku.
Sestavení trupu nebylo právě příjemnou operací. Prakticky nic nesedělo tak jak má. Dokonce ani dveře nad pumovnicí. Na modelu Trumpeter se všude na všech výliscích nachází obrovské množství propadlin, nevhodně umístěných vyrážečů z formy, stop po dělících rovinách forem a hlavně krupicí na mnoha dílech.	Otvor zadního podvozku jsem ztenčil na přijatelnou sílu pomocí frézky, protože trup měl v této partii zhruba 1 mm silné stěny a vše vypadalo značně nemodelově.	Barvení mě vždy baví nejvíce! Savoia má velké množství detailů uvnitř, takže kde řádit. Základ jsem nastříkal interiérovou barvou GSI Mr. Color C312 naředěnou v poměru 1:2 ve prospěch originálního ředidla se zpomalovačem schnutí Mr. Color Levelling Thinner. Následně jsem opravdu výrazně zesvětlil středy panelů mezi konstrukcemi. Toto zesvětlení musí být hodně přehnané, aby interiér po nalepení kabiny prostě nezmizel v šeru. Kolem vystouplých detailů jsem nastříkal velmi tenké proužky stínů z mixu barev Tamiya červenohnědá a černá v poměru 1:1. Tentokrát jsem ředil isopropylalkoholem v poměru 5% barvy a 95% ředidla. Následoval wash celého povrchu černozeleným odstínem namíchaným z olejových barev Paynova šeď a olivová zeleň rozpuštěných v ředítku Mig Productions. Po zaschnutí washe jsem ještě veškeré detaily opatřil drybrushem osušenou olejovou barvou olivová zeleň pro zvýraznění vystouplých detailů.	Pravý bok kokpitu se základem vypatinovaného odlévaného boku ze stavebnice Flashback. Ještě zbývá pomocí vodou ředitelných barev Vallejo vymalovat jednotlivé přístroje a kabely.
Palubní desku jsem použil z leptů od Eduardu. Je to detail, který celý vnitřek opravdu vytáhnul. Palubní deska je ještě před zakápnutím přístrojů hustým lesklým lakem pro navození dojmu zaskleného budíku.	Skoro vybavený interiér trupu Savoie s doplněnými lepty od eduardu a novou prostorovou příhradovou konstrukcí. Dobře je vidět kontrast mezi tmavší barvou konstrukce a zbytku trupu. Po uzavření trupu bude dovnitř vidět jen bočními střelišti, bočními obdélníkovými okny, spodním střelištěm a střelištěm nad pumovnicí.	Trumpeter má velmi hrubé rámování kabiny a navíc jsou veškeré čiré díly nepříjemně podrapané, takže jsem se rozhodl vše zbrousit, vyleštit a vytvořit rámování zbrusu nové pomocí masek od Eduardu.	Opravenou, vyleštěnou a vymaskovanou kabinu jsem nastříkal interiérovou zelenou GSI Mr. Color C312 i z vnitřku. Tedy samozřejmě hned po tom, co jsem vykryl budoucí čiré části i z vnitřní strany. Tento krok je důležitý pro zamezení „průsvitnosti“ tak velkého dílu odstříknutého kompletně z čirého plastiku. Navíc většina bude stejně přestříkaná kamuflážní barvou a pokud bych neměl interiérovku i zevnitř, mohlo by se stát, že přes prosklení bude vidět písková kamufláž a to by bylo velmi nepříjemné.
Porovnáním motorových krytů z modelu Flashback (tmavě modrošedý plast) a z modelu Trumpeter (světlešedý plast) jsem dospěl k názoru, že ani jeden právě moc neodpovídá fotografiím skutečných S.79. Trumpeter je příliš otevřený a navíc i celkově kratší. Zdá se, že je i v průměru nepatrně větší, než by bylo zdrávo. Mnohem lépe je na tom kryt od Flashbacku, ale ten zase nemá z vnitřní strany výfukový prstenec, do kterého jsou zaústěny výfuky. Model od Flashbacku navíc mezi odlitky obsahuje tři druhy výfuků, takže jsem měl široké pole působnosti s výběrem konkrétních mašin dle fotografií.	Motorové kryty jsem nakonec použil od italského výrobce Italiankit, které jsou sice velmi drahé, ale na druhou stranu perfektně odpovídají. Mají naznačené dokonce i zámky. Všimněte si na fotografii prstence, do kterého se zaúsťují výfukové nátrubky. Tento detail postrádají motorové kryty jak u Flashbacku, tak i Trumpeteru.	Motory jsem se rozhodl použít odlévané od Flashbacku, protože jsou jemné a navíc s nádhernými detaily. Sice bylo pracné určit hloubku motoru v krytu od Italiankitu, ale výsledek za tu námahu rozhodně stál. Abych zajistil naprosto přesné usazení motoru dovnitř krytu, vytvořil jsem si z destiček pomocnou stojku tvaru „X“ . Položená stojka mi zajistil i přesnou výšku motoru uvnitř krytu. Na tuto pomocnou stojku jsem poté položil motor a přes něj natlačil motorový kryt. Když jsem si byl jistý dokonalou geometrií motorového krytu a motoru, teprve pak jsem motor pojistil kapkou řídkého sekundového lepidla. Jakmile se motor chytil, dokonale jsem zajistil spoj odzadu silným prolitím řídkým sekundovým lepidlem.	Motory jsem barvil kovovými barvami Alclad 2 v odstínu Steel. Pro zvýraznění detailů ve válcích motorů jsem vše ještě zvýraznil napuštěním silně zředěné olejové barvy Paynova šeď ředěné ředítkem od Mig Productions. Výfukové nátrubky jsou z olověného drátku průměru 1 mm, která jsem posléze přetřel barvou Alclad 2 Jet exhaust. Kabelové rozvody na motoru jsou z leptů z modelu Flashback a vymalovány vodou ředitelnými barvami Vallejo. Stejné barvy jsem použil na vymalování ostatních detailů na motorech.
Protože jsem chtěl zachovat nádherné křivky Sparviera, rozhodl jsem se nechat v uzavřené poloze veškerou mechanizaci křídla. A to byl problém! Sloty absolutně nesedly na své místo a po prolití sekundovým lepidlem, jsem vše musel několikanásobně protmelovat a zbrušovat do plynulého přechodu. Velmi se mi osvědčil smirkový papír hrubosti 280, kterým jsem vše najednou srovnal a poté postupně ubíral vyschlý tmel. Vzhledem k množství tmelu byla kompletace křídla opravdu dlouhodobou záležitostí. Vypomáhal jsem si i vrstvením tmelu Tamiya Surface Primer ze spreje. Každou vrstvu jsem probrušoval a prolešťoval do té doby, dokud jsem nedosáhl opravdu plynulého a jednotného povrchu. Teprve pak jsem začal s obnovováním paneláže.	Nasávání v kořenech křídla jsem nejdříve zevnitř pomocí frézky ztenčil na přijatelnou mez a poté pomocí nového ostrého skalpelu začistil. Úplně nakonec jsem se zbavil za pomoci filmového lepidla všech otřepů. Před úpravou byla otvory poznat celá tloušťka materiálu křídla a to vypadalo velice nemodelově.	Tmelení, tmelení a zase tmelení! Dopředu jsem se bláhově domníval, že stavbou hlavních dílů modelu od Trumpeteru si pomůžu a urychlím si stavbu, ale hořce jsem se spletl. Model od Flashbacku je short run a tam je jasné, že stavba je jen pro ostřílené mazáky, kteří už mají cosi za sebou, ale to samé se dá říci o modelu Trumpeter. A to je model z kovových forem!	Centroplán modelu Trumpeter neobsahoval prakticky žádnou paneláž. Vše jsem si rozměřil a namaloval pentilkou 0,3 mm s měkkou tuhou za pomoci nastříhaného ocelového svinovacího metru opatrně naryl rydlem. Nové linie paneláže jsem si přenášel z výkresů uveřejněných v publikaci Ali d´Italia. Kruhová díra je základ světlometu, kterou jsem posléze zevnitř ucpal Miliputem a kulatým koncem štětce vytvořil reflektor.
Nové ocasní plochy včetně vzpěr z modelu Flashback bylo nutné, jak jsem se již zmiňoval, výrazně upravit. Tmelení jsem se sice nevyhnul, ale na druhou stranu jsem se přiblížil k velice dobré obrysové věrnosti celého letadla.	Konečně Surfacer! V této podobě po sjednocení Surfacerem 1000 ředěným Mr. Color. levelling Thinerem už konečně čtvrtkové Sparviero začínalo dostávat budoucí podobu. Kabina je již osazena, ale bylo velmi pracné jí kolem dokola vytmelit, vybrousit a následně dorýt. Zadní dvojice okének je lemována leptem od Eduardu. Je to jeden z nejhezčích detailů na celém modelu.	Kompletní závěsník je poskládaný z leptů a nutno podotknout, že celé sestavování bylo značně náročné na přesnost a geometrii celku. Závěsník jsem realizoval pouze jeden, vzhledem k tomu, že s dvěma torpédy se S.79 pouze zkoušely s nevalnými výsledky. Takže většina bojově nasazených strojů nosila jen jedno torpédo.	Základní písková kamufláž Savoie je nastříkaná barvou Mr. Color C.039 Dark Yellow. Protože jsem měl strach, aby se barva neodírala, připravil jsem si mix 80% Dark yellouw a 20% lesklého laku GSI Mr. Color. C184. Vše jsem nakonec ředil v poměru 1:2-3 ve prospěch ředidla Mr. Color. Levelling Thinner. Zatmavení spár je provedeno mixem C039 s trochou černé barvy. Tuto patinovací směs jsem silně naředil v poměru 10% barvy a 80% ředidla. Prostor mezi žebry na trupu jsem lehce zesvětlil originálním odstínem s přidáním několika kapek barvy Off white H021.
Spodní plochy jsem, nastříkal šedivou barvou GSI Mr. Color C324 Light gray. Ředil jsem stejně jako v případě pískové barvy a stejně jsem i přidával 20% lesklého laku pro větší odolnost barvy vůči mechanickému poškození. Spodní plochy nastříkané šedivou barvou jsem vykryl za pomoci Tamiya lepenky a papírových utěrek.	Fleky na Sparvieru jsem původně nastříkal moc malé, každopádně samotné stříkání fleků barvami GSI Mr. Color C310 Brown FS30219 a C303 Green FS34102 mi zabralo skoro celý den. Protože jsem se chtěl vyhnout nechtěné atomizaci a rozprachu barvy kolem stříkaného fleku, byl jsem nucený barvy ředit v poměru 1:2-3 ve prospěch originálního ředidla Mr. Color. Levelling Thinner. Ovšem aby byly fleky opravdu dobré, přidal ještě zhruba 20% zpomalovače schnutí Mr. Retarder Mild. Nastříkané barvy sice schly o poznání déle, ale v dobrém se to projevilo v kvalitě a ostrosti nastříkaných fleků. Pro stříkání jsem použil tlak vzduchu v rozmezí 0,8 – 1 bar.	Při stříkání fleků je dobré mít na paměti, že se v každém případě musíte soustředit na umístění fleků tak, aby jednotlivé skvrny netvořily přímky, či geometrické obrazce. Fleky je tedy nutné stříkat na přeskáčku. Znamená to nastříkat pár fleků na křídlo, pár na trup, pár na ocas a zase to prostřídat. Garantuji vám, že po prvních 10-15 skvrnách pojedete jako šicí stroj fleky v jedné lajně... Každopádně je potřeba dávat pozor na to, co vám vychází z pistole! Barvy Mr. Color C jsou výrazně hrubší než barvy Mr. Agueous Hobby Color H a snadněji zasychají na trysce, i když používáte zpomalovač schnutí. Na skvrny jsou nejlepší opravdu barvy Aqueous Hobby H výrazně lepší než barvy Mr. Color C. Po nastříkání několika skvrn, je nutné prostříknout trysku vedle na noviny a štětcem namočeným v ředidle očistit jehlu. Pak je možné opět pokračovat bez toho, aby pistole plivala zaschlé žmolky na stříkaný povrch.	Celý model jsem zalakoval akrylovým lakem Sidolux naředěným v poměru 1:3 ve prospěch ředidla pro akrylové barvy Tamiya X20A. Na takto připravený povrch jsem umisťoval obtisky od italského výrobce Skydecals. Tyto obtisky jsou vytištěny v naprosto exkluzivní kvalitě a jeden aršík obsahuje kompletní markingy na 16 S.79 všech verzí.
Zde je vidět, jak nádherný soutisk mají obtisky Skydecals. Na povrch jsem je umisťoval pomocí vodiček od Aeromasteru Set a Sol. Každopádně i po použití vodiček obtisky nedržely na povrchu tak jak bych si představoval.	Na obriscích Skydecals je úžasné, že nosný lak je opravdu pouze kolem daného znaku. Znamená to, že například osmička postrádá uvnitř oválů lak, takže stříbření či jiné neplechy se nekonají. Červená barva tedy mohla být vytištěna poněkud lépe, protože právě moc nekryla.