Junkers Ju 88 G-1

Německý víceúčelový letoun Junkers Ju 88 je podle mého názoru jedním z nejkrásnějších dvoumotoráků druhé světové války. Co se týče čtvrtkových modelů, je možné na trhu získat serii Junkersů od Hobbycraftu, které jsem bohužel zblízka nikdy neviděl a tak se jim nebudu věnovat. Mne zajímají modely od Dragonu. Dragon vyrobil celou sérii modelů ve verzích Junkers Ju 88 A-4, C-6 denní Zerstötrer, C-6 noční Zerstötrer, G-1, G-6, G-1/G-10, Mistel 2, Ju 188 A, E. Některé z nich v současné době přebaluje Revell. Všechny verze mají společné díly trupu a křídla. Pak podle verzí se nachází rozdílné pohonné jednotky, překryty pilotního prostoru, výzbroje, ocasních plochy a konců křídla. V mém článku se konkrétně zaměřím na Ju 88 G-1, který jsem stavěl ze stavebnice Junkerse Ju 88 G-1/G10, ve kterém jsou obsaženy díly, jak na verzi G-1 s motory BMW 801, tak na verzi G-6 s motory Jumo 213 a navíc stavebnice obsahuje díl k prodloužení trupu pro verzi Ju 88 G-10, která měla být součástí Mistelu S3. Existuje nemnoho fotografií tohoto zajímavého kompletu, ale vždy jako cvičná sestava Mistel S3.
Nebudu nic přikrášlovat - model se nestavěl právě pohodově. Největší fušku mi dalo sjednotit povrch. Díly jsou vyjiskřované a povrch je jedna velká krupice, prostě něco příšerného. Tenhle problém jsem vyřešil celkem dvěma vrstvami stříkacího tmelu GSI Mr. Surfacer 1000. První nástřik jsem provedl v trochu silnější vrstvě, velmi pečlivě a na celý povrch. Pak bylo nutné vše dokonale vyleštit namočeným smirkovým papírem hrubosti 800. Surfacer jsem skoro z povrchu vybrousil pryč. Vznikl kropenatý povrch, jak Surfacer vyplnil zmíněnou krupici na povrchu. Vše jsem tedy pro jistotu ještě jednou přestříkal tenkou vrstvou Surfaceru pro sjednocení pod konečný nástřik světlou modrošedou barvou RLM 76. Práce na povrchu byla značně zdlouhavá, ale myslím, že pro konečný vzhled modelu přímo nutná.
Při stavbě jsem objevil několik problémů, na které se pokusím dopředu upozornit. Tak za prvé velmi důležité je nedržet se striktně stavebního návodu. A to myslím vážně! Křídlo má oddělené koncové oblouky, díky tomu, že Dragon vyráběl i verzi Ju 188 s křídlem o větším rozpětí. Návod nabádá nejdříve slepit křídlo a poté přilepit koncové oblouky. A to je špatně! Koncové oblouky jsou zhruba o necelý 1 mm silnější, nežli je konec křídla. Dobré je tedy poloviny koncových oblouků nejdříve na smirkovém papíru ztenčit a přilepit vždy příslušnou polovinu koncového oblouku ke konkrétní polovině dílu. Ušetříte si tak pozdější likvidaci paneláže a nestejnou sílu konců křídla. Dalším problémem stavebnice je nepasující rytí na celé zadní částí trupu. Je nutné jednu polovinu trupu přetmelit a odstranit tak původní rytí a narýt nové po slepení polovin trupu. Je to nepříjemná operace, ale rytí vůči sobě nepasuje od 0,5mm do 1 mm. Na vrchní části trupu za pilotní kabinou je nutné vyrýt 5 oválných krytek, které model postrádá úplně. Krytky jsem doplnil podle publikace Trojca na Ju-88, publikací In Action a Bernard und Graefe Publiactions. Doporučuji také nejdříve přilepit oddělenou přední část trupu s kokpitem. Ušetří se pak problémy s pasováním dle stavebního návodu. Pilotní prostor je poměrně chudý, ale na Ju 88 G se bohužel nedělají lepty, takže je nutné upravit lepty pro Ju 88 C od Eduardu, které jsou perfektní. Absolutně nepasují přední části motorových gondol, které se vlepují do výřezu v křídle. Náprava spočívá ve strašlivém broušení a následné likvidaci paneláže na motorové gondole, bohužel. Zrovna motorové gondoly mají nejhrubší povrch. Navíc bohužel vnitřek podvozkových šachet není skoro vůbec vybavený a neexistuje nikdo, kdo by dělal doplňky. Ovšem je fakt, že detailset na Ju 88 A-4 od Airesu vnitřek šachty obsahuje, ten však řeší pouze přední část šachty a zbytek je výrazně zjednodušený, protože tam chybí velká olejová nádrž a nosník křídla. Je to škoda, protože například v britském Hendonu je zachovalý Ju 88 R-1, kde bylo možné načerpat inspiraci.
Další problém jsem zaregistroval při lepení překrytu k trupu. Kabinka je v polovině rozdělena na dva díly a nepasuje na své místo. Na přechodu do trupu vznikly výrazné schody, které jsem musel opatrně odfrézovat. Rovný přechod kabiny do trupu jsem nakonec vyřešil nanesením Miliputu a následného vymytí vodou do vytracena. Až budu dělat dalšího Junkerse, tak nejprve kabinku slepím v polovině dohromady a poté v obvodě výřezu pro překryt nalepím proužky hmoty a po vytvrdnutí lepidla teprve vlepím překryt. Zbavím se tak problému s jednotlivými přechody průhledných částí do trupu a nebo si pořídím vaku kabinku od Falconu popřípadě Squadronu. Ještě před začátkem barvení modelu doporučuji přilepit oddělená křidélka, aby jste si nakonec nezamastili povrch lepidlem.
Prvním krokem barvení, se stal nástřik černošedé barvy RLM 66 (GSI H416) na vykrytou kabinku pomocí masek od Eduardu a veškerou paneláž modelu. Po zaschnutí černošedé barvy jsem na celý povrch nastříkal světlešedou barvu RLM 76 (GSI H417), naředěnou ředidlem Mr. Color Levelling Thinner v poměru zhruba 1:2-3. Nástřik jsem provedl tak, aby barva RLM 76 úplně nepřekryla nastříkané hady barvou RLM 66, pro vytvoření efektu rozbití jednolitosti povrchu. Bezprostředně po tom, co jsem nastříkal na všechny plochy barvu RLM 76, jsem do stejné barvy, která mi zbyla po nástřiku základní kamufláže přidal barvu GSI H74 Duck Egg Green v poměru 5 dílů RLM 76, 2 díly Duck Egg Green a 7 dílů ředidla. Vytvořil jsem tak barvu, která nekryla, ale pouze tónovala základní kamufláž. Tuto velmi řídkou směs jsem opatrně stříkal na různé panely na celém modelu. Dosáhl jsem tak dokonalého rozbití celkového vzhledu kamufláže. Některé panely nastříkané barvou RLM 76 tak dostaly jemný nádech do žluta. Vytvořil jsem tak vlastně něco obdobného jako jsou "filtry", ale pomocí stříkací pistole.
Po dokonalém zaschnutí barev, jsem pro jistotu model nechal jeden den odpočinout, a pak jsem se pustil do obtisků. Vybral jsem si z obtisků Owl Decals "Die Nachtjäger W.Nr. 001" stroj Junkers Ju 88 G-1 4R+AK Leutnanta Johannese Strassnera (8 nočních sestřelů, 2 na tomto stroji) od 2./NJG 2 ze základny Chateaudun v srpnu 1944. Stroj je velmi zajímavý, protože má jeden kanón „Schräge Musik“ přímo mezi anténami radaru! Je to anomálie a nedokážu si představit jak to bylo vybavené uvnitř pilotního prostoru, bohužel. Na tuto partii neexistují fotografie a nebo jsem je doposud nikde neobjevil. Obtisky od Owl decals jsem umisťoval pomocí vodiček od Agamy, protože tyto byly poněkud tužší. Mimo „Owlů“ jsem použil popisky od Tally Ho! a ty jsem umisťoval na povrch pomocí přípravků Aeromaster Set+Sol. Obtisky jsem ponechal zhruba den pořádně zaschnout a vrhnul se na stříkání malých hádků.
Hádky jsou nastříkané barvou RLM 75 (GSI H69), opět ředěné originálním ředidlem (viz výše) a to v poměru zhruba 1:3 s tím, že jsem dával tlak zhruba 1-1,5 atmosféry. Vyplatilo se mi vždy nejdříve chvilku stříkat barvu na noviny pro seřízení pistole a posléze jsem hádky přímo stříkal od ruky na model. Hady jsou stříkané i přes popisky, tak jak se běžně praktikovalo i ve skutečnosti.
Konečná fáze barvení spočívala v provedení patiny pomocí olejových barev. Použil jsem kombinaci Paynovy šedi, Raw umber a bílé. Namíchal jsem si šedozelený odstín a jím vypatinoval celý model. Použití olejových barev Raw Umber a Raw sienna na celém modelu je holý nesmysl, poněvadž letoun pak vypadá, jako by zreznul a to by byl u bojové mašiny holý nesmysl. Barvu Raw umber jsem pouze použil na některé krytky, ale víceméně v omezeném množství. Po provedení patiny jsem nastříkal stopy po výfukových plynech a to mým oblíbeným postupem, který mi poradil jeden plzeňský, dnes už nežijící modelář. Použil jsem znečištěné syntetické ředidlo, ve kterém čistím štětce (mix S6001 a S6006). Toto znečištěné ředidlo jsem natáhnul do stříkačky a přidal k němu barvu Model Master Aircraft Interior Black a Rubber. Opět jsem použil kombinaci cca 90% ředidla a 5% barvy. Tuto směs jsem nastříkal na Junkerse. Nástřik byl suchý takřka okamžitě. Poslední operace spočívala v nástřiku matného akrylového laku Vallejo. Musím říci, že mne lak poněkud zklamal, i když jsem ho ředil originálním ředidlem 099. Zhruba za týden jsem začal pozorovat jak zpod něho vylézají obtisky a dokonce se lak začal v tenkých šlupičkách z obtisků sám odlupovat! Poměr ředění u laku jsem použil zhruba 1:4-5, jak je u laků běžné. No, měl jsem raději zůstat u svých oblíbených laků Model Master a nebo GSI Super Clear, které sice pekelně smrdí, ale takovýhle problém, jsem s něj nimi nikdy neměl.
Úplně poslední operací se stalo zvýraznění stop po palivu a oleji pomocí skvělých přípravků Tensocrom. Tensocrom jsem nanášel pomocí tenkého štětce a poté prstem rozmazával ve směru letu. Použil jsem odstín Fuel a Oil a místy i Brown. Pro zvýraznění olétání povrchu, jsem místy provedl drybrush bílou olejovou barvou.
Stavba modelu mi zabrala poměrně dlouhou dobu, ale nakonec jsem velice spokojený s výsledkem vlastní píle, prostě mám zase o trochu plnější vitrínku. No a co dál? Další projekt už je jasný - Junkers Ju 88 C-6 Majora Prinz Zu Sayn Wittgensteina opět s pomocí firmy Owl Decals z Opavy, Ju 88 C-6 denní těžký stíhač z Ruska v zimní kamufláži a kódem CI+XM a nakonec noční těžkou stíhačku Ju 88 G-6 majora Briegleba.