Junkers Ju 88 A-1

Junkers Ju 88 A-1 W.Nr. 4068 M7+DK od 2./KGr. 806. Letoun byl sestřelen hotovostní trojicí Hawker Hurricanů 8. října 1940 v 16:15 hodin poblíž Birkenheadu nedaleko od Liverpoolu. Hurricany pilotovali - britský velitel B flightu F/Lt. Dennys E. Gillam, DFC, P/O Alois Vašátko a Sgt. Josef Stehlík. Josef Stehlík pilotoval Hurricane bez označení, pouze s výrobním číslem L1807, Dennys E. Gillam P 2575 (DU°P) a Alois Vašátko L1926 (DU°J). Posádka Junkerse byla - pilot Oblt. Helmut Brückmann, navigátor Lt. z.S. Hubert Schlegel, radista Uffz. Helmut Weth a střelec Sonderführer Horst Lehman, který jako jediný při útoku zahynul.
Stavba modelu mě opravdu zaujala, neboť znám kompletní posádku Junkerse, tak i všechny piloty, kteří se podíleli na sestřelení zmíněného stroje. Hlavně se ale osobně znám s potomkem radisty Wetha, od kterého jsem získal mnoho užitečných informací ohledně vzhledu Junkerse, přesně tak, jak si to pamatoval jeho tatínek.
Junkers Ju 88 A-1 bohužel ve čtvrtce nikdo nevyrábí, proto jsem jako základ pro stavbu využil model Ju 88 A-4 od Revellu, což jsou původní výlisky od Dragonu. Takže jsem se musel pustit do vlastní přestavby. Hlavní odlišnosti Ju 88 A-1, které bylo nutno upravit z
původního Ju 88 A-4:

• zkrácení rozpětí křídla
• nově upravená spodní část motorových gondol
• jiný tvar pohyblivé části SOP
• jiný tvar překrytu pilotního prostoru
• jiný tvar odklopné části spodního střeliště
• jiné ukotvení antény na sloupku na překrytu

Podklady jsem našel v časopise HPM, ročník VIII., číslo 7 z roku 1998 kde je možné nalézt 7 fotografií zmíněného stroje. Další dvě se nachází v knize od Jiřího Rajlicha Na nebi hrdého Albionu, část 1. Čtyřpohledový barevný výkres, který kreslil pan Válka v HPM 7, vykazuje jisté nepřesnosti. Hlavní, do očí bijící nepřesnost spočívá v nakreslení kabiny se dvěma střeleckými pozicemi. Ju 88 A-1 měl ve skutečnosti jen jedno střeliště. Kamufláž v podstatě vychází z přiložených fotografií. Ostatně přesně z toho jsem vycházel při barvení hotového modelu.
Stavba modelu není žádný med, ale na druhou stránku, pokud se tohle překousne, tak se z toho nakonec vyklube velice pěkný model. Hlavní nectností modelu je jakoby krupicovitý povrch všech výlisků. Tenhle doslova hnusný povrch je možné zlikvidovat pouze pomocí stříkacího tmelu od Gunze Syngyo Mr. Surfacer 1000. Z konverze jsem měl zprvu trochu strach, ale nakonec se vše zdařilo. Všechny úpravy byly provedeny z kousků umělohmotných destiček "zákaz vstupu", což je výborný modelářský materiál. Klenutou spodní část motorových gondol jsem vytvořil postupným ohýbáním plastu pomocí plochých kleští. Trvá to trochu déle, ale zajistíte si tím opravdu perfektně vykroužený plastik, který posléze nebude mít tendenci se srovnávat, nebo praskat. Jako podklad pro stavbu mi naprosto perfektně posloužila polská publikace od vydavatelství Trojca - Ju 88A Part 1. V této publikaci jsou perfektně zpracované výkresy vytvořené v AutoCADu podle jednotlivých verzí. Tam odtud jsem si zvětšil na kopírce do čtvrtky čtyřpohledový výkres, podle kterého jsem nakonec dodělal celého Junkerse. Jako další výchozí podklady jsem použil publikace od AJ Pressu č. 4 - Junkers Ju 88, Junkers Ju 88 in action, part 1 od vydavatelství Squadron/signal publications, Aircraft number 85 a nakonec německou knihu Vom original zum modell: Junkers Ju 88 od vydavatelství Bernard & Graefe verlag.
Největší brzdou stavby je mimo hrubého povrchu také nepřesné rytí. Pokud se totiž k sobě přiloží levá a pravá polovina trupu, tak veškeré rytí, které by normálně mělo navazovat pokračuje třeba o 1,5 mm vedle. Takže jsem se prostě nevyhnul tomuto nepříjemnému opravování. Výlisky trupu jsou navíc o cca 0,5 mm rozdílné na výšku! Těsně za koncem překrytu pilotního prostoru chybí na trupu množství krytek, které také bylo nutno dorýt. Trup má těsně za pilotním prostorem oddělenou celou příď s pilotním prostorem. Doporučuji každou část přídě spojit s polovinou zadní části trupu a pak až spojovat obě poloviny trupu. Vyhnete se tím poměrně značnému tmelení tohoto spoje. Nepřipadalo mi to jako šťastně vyřešené, ale výrobce to udělal podle sebe jak nejlépe mohl. Část výlisků je shodná s dalšími modely které Dragon také vyprodukoval. Jedná se například o Ju 88 A-4, C-6, G-1, G-6, G-10 a Ju 188. Tak tyhle všechny modely mají stejný základ. Pro nás modeláře to znamená jediné - strašná práce navíc!
No abych se vrátil zpět ke stavbě Ju 88 A-1. Dalším problémem mé stavebnice se staly díly křídla, které byly značně překroucené. Takže jsem se také zapotil, než se mi podařilo dát poloviny křídla do geometrie. Spodní část poloviny křídla má vždy vylisovanou zadní část motorové gondoly, ke které se samostatně připojuje motor. Ještě před přilepením motoru ke gondole doporučuji do kruhové základny vlepit destičku, aby nebylo přes podvozkovou šachtu vidět do vnitřku motoru. Spojení křídla s hotovým trupem, také není žádná procházka růžovým sadem. Prostě spousta tmelení a broušení.
Jakmile se však podaří všechny díly slepit a vytmelit všechny spoje, tak doporučuji celek přestříkat Surfacerem a perfektně vyleštit. Jakmile je pak letoun vyleštěný, je možné se vrhnout na vytváření kokpitu. Kokpit je velice pěkně ztvárněný už ve stavebnici. Já jsem ho jenom vybarvil a vypatinoval i bez toho, abych tam doplňoval lepty nebo PUR odlitky. Jediné lepty, které jsem použil byly upínací pásy. Trochu odbočím. CMK udělali kokpit na Ju 88 A-4, který je určený přímo pro tenhle model. Pořídil jsem si jej a zaplakal. Odlitky kokpitu jsou sprostě odlité díly modelu s tím, že nejsou opraveny ani chyby základního modelu! Mluvím například o šesti budících na pravé straně kokpitu. První dva mají totiž nedostříknuté obroučky. Přesně takhle to má odlitý "doplňkový set" od CMK. Nejsmutnější je ovšem fakt, že sedačka pilota je z Junkerse Ju 188!!! A to je na mě už opravdu silná káva. Sedačka pro Ju 188 je totiž poněkud vyšší, než sedadlo pro Ju 88 a tudíž se do kokpitu nemůže vejít. U CMK to vyřešili šalamounsky. Oni prostě tu opěrku hlavy ohnuli o 90° dopředu a pak znovu o 90° nahoru a vida, sedačka se jim tam už vejde! Tohle ale přeci není sada pro vylepšení modelu! Tohle je sprostý podvod a hlavně vyhozené peníze.
Jakmile jsem dokončil kokpit, tak jsem nalepil všechny prosklené díly přídě. Spodní část přídě ve tvaru písmene "U" je větší než předek trupu. V polovině jsem ho tedy rozříznul a nalepil zpátky. Bylo nutné vytvořit řez široký cca 0,8 mm. Překryt pilotního prostoru, stejně jako odklopná část spodní gondoly je použitá od Falconu. Falcon vyrábí své vaku kabinky opravdu perfektní. Kabinky jsou většinou vytažené z dokonale čirého a hlavně bílého acetátu. Mám zkušenosti též z acetátovými kabinkami, které mají nádech do modra a to opravdu nevypadá moc dobře (např. CMK...).
Barvení modelu jsem začal vymaskováním prosklených částí modelu. První barva, kterou jsem stříkal byla od Gunze Sangyo Schwarzgrau RLM 66 (H416). Touto barvou byly zpravidla natírány části, které se nějak dotýkaly skla, tedy například vnitřní část rámování. Stejnou barvou jsem provedl "rozrastrování" veškerého rytí. Jedná se v podstatě o polovinu patiny, neboť černošedá v místě spáry drobně prosvítá kamuflážní barvou a trochu jí ztmavuje, kdežto například uprostřed panelu je o něco světlejší. První kamuflážní barvou se stal odstín RLM 65 Hellblau (H67) také od Gunze Sangyo. Barvy se sice jmenují Aqueous hobby color, ale vodou, nebo destilovanou vodou bych je asi neředil. Zásadně používám ředidlo Mr. Color Thinner a barvy ředím poměrem 1:1. Výsledek je opravdu perfektní a barva je pak zaschlá za cca 5 - 10 minut podle toho jak silnou vrstvu nastříkám. Bleděmodrou RLM 65 jsem vykryl krepovou lakýrnickou páskou a začal jsem stříkat odstín RLM 71 Dunkelgrün (H64). Pokud je pod barvou připravené rastrování buď na vyleštěném Mr. Surfaceru, nebo na Mr. Base White, tak toto rastrování je znát i pod tak tmavou barvou jakou je RLM 70 Schwarzgrün (H65), kterou jsem stříkal jako poslední. Když uvážím, že jsem stříkal 3 kamuflážní barvy, rastrování a ještě jsem musel čtyřikrát čistit pistoli a několikrát vykrývat model páskou, tak tohle vše jsem zvládnul celkem asi za 3,5 hodiny, pohodové práce! Vše jsem stříkal pistolí Hansa 281, kterou jsem měl připojenou ke kompresoru od Tamiye, který je součástí setu Tamiya Spray Work se stříkací pistolí. S povrchem nastříkaného modelu jsem byl nadmíru spokojený a troufnu si tvrdit, že mám velké nutkání přestat používat špičkové syntetické barvy Model Master a okamžitě přejít na japonské barvy Gunze Sangyo. No jo, ale co pak udělám se železnou zásobou mých oblíbených Model Masterů... Oproti Aqueous Hobby Color se ještě asi tak o 100% lépe se pracuje s barvami Mr color, které jsou také od Gunze, ale nedají se ředit vodou.
Obtisky jsem si nechal na zakázku vyrobit u české firmy APC decals. U APC mi vyrobili dekály přesně podle mých představ a byl jsem s nimi nadmíru spokojený. Důležité bylo jen dekály umístit na lesklý povrch a poté je zafixovat akrylátovým lakem, protože syntetické laky mohou dekály poškodit. Ostatní obtisky jsou od Revellu, ale byly s nimi příšerné problémy, neboť mi na ně nezabraly ani kouzelné vodičky od Aetromasteru Set+Sol a dokonce ani Gunze Sangyo Mr. Mark Softer. Takže je místy vidět drobné stříbření, což mě samozřejmě pěkně štve... Je dost možné, že pokud bych vlastnil nové vodičky na obtisky od Agamy a použil jejich nejsilnější roztok, tak mohl být výsledek ještě o poznání lepší!
Junkerse jsem vypatinoval mým oblíbeným způsobem, který je popsán v sekci Tipy & triky. Další výhoda barev Gunze Sangyo spočívá v dokonalé imunitě proti olejovým barvám, takže se model před patinou nemusí stříkat lakem. Junkerse jsem nakonec sjednotil akrylátovým lakem Gunze Sangyo H20 Flat Clear. Abych řekl pravdu, tak mě ten lak právě neoslovil. Povrch nevypadá špatně, ale je nutné stříkat spíše více vrstev laku. Přeci jen do Model Master rychleschnoucích laků má podle mě Gunze daleko. A nebo jsem udělal něco špatně, což by u mě nebylo nic neobvyklého... No nakonec můžete posoudit z přiložených fotografií jak se mi model povedl. A nešetřete kritikou, já to zvládnu!