Henschel Hs 123 A-1

Další konstrukcí někdejší německé letecké továrny Henschel, která mne velmi zaujala, se stal bitevník Henschel Hs 123. Jednalo se o jeden a půl plošník s hvězdicovým motorem a otevřeným pilotním prostorem, který se prosadil ve Španělsku a později i na východní frontě. Takové „slávy“, jaké se dostalo střemhlavému letounu Junkers Ju 87 Stuka ale Hs 123 nikdy nedosáhl.
Ve čtvrtce se zužuje výběr v podstatě jen na jeden model, který kdysi dávno vydala italská firma Esci. Modely mám celkem dva. První v přebalu, kde je logo Esci/Revell a druhý v nejnovější limitované 5000 ks sérii od AM Techu. Vedle těchto již zmíněných firem je možné Hs 123 objevit ještě u firem Italeri a Tamiya, ale stále se jedná o jeden a tentýž prastarý model původem od Esci. Pokud bych měl doporučit, který z těchto modelů je nejlepší, asi bych jednoznačně volil AM Tech. Ale! Jedná se o suverénně nejdražší model ze všech výše popsaných. Na druhou stranu ovšem AM Tech obsahuje nejkvalitnější obtisky na 6 strojů, odlévaný kokpit od Black Boxu a nově odstříknuté díly pro odkrytovaný podvozek tak, jak je známo především z východní fronty.
Stavebně není model nic moc, hlavním problémem je absence v podstatě jakýchkoli detailů, ať už se jedná o motor a jeho kryt, kokpit, podvozková kola. Dle mého názoru nejzásadnějším problémem jsou zcela nesprávně provedená křidélka horního křídla. Fakt, že je model s pozitivním rytím není na závadu. Bohužel při nápravě chyb a tmelení ne právě dobře pasujících dílů o něj stejně přijdete, takže doporučuji udělat to samé, co jsem u svého modelu udělal i já, tedy jej celý převést do negativu, podle stávajících pozitivních linek. Má to své výhody při pozdějším patinování modelu a myslím, že i pozitivní rytí je takové elegantnější řešení pro celkový vzhled dokončeného modelu. Obrovskou výpomocí pro dokonalý model Henschelu jsou skvělé lepty od tuzemského Extratechu. Jsou to celkem dvě sady, tedy pro interiér a pro exteriér. Já jsem při stavbě zkombinoval odlitky od Black Boxu a lepty od Extratechů do kokpitu a myslím, že výsledek je opravdu perfektní. Lepty pro exteriér modelu obsahují mimo jiné nové krytky na trup a křídla, chladící štěrbiny za výstřelné kanálky kulometů, větrný štítek a další detaily patřící na motorový kryt.
Co se týče motorového krytu, ten jsem z jeho celkové tloušťky kolem 3 mm ztenčil na přijatelný „plech“ tloušťky 0,3 mm. Navíc model má motorový kryt dělený příčně přes kapkovité krytky táhel válců motoru, což je prostě něco příšerného. Kryt jsem slepil a pak jej rozřezal přesně dle fotografií na tři segmenty. Ty jsem pak ztenčil a navíc doplnil nějaké detaily. Díly jsem si nechal odlít z PUR, protože bych byl líný znovu vše ztenčovat, až budu lepit dalšího Henschela v předválečné segmentové kamufláži z odstínů RLM 61/62/63/65. Další úpravou se stalo vytvoření nových křidélek horního křídla, protože dle fotografií je zespodu patrná štěrbina za křidélkem a to model postrádá. Vše jsem odřezal a opět zpracoval do podoby masteru pro odlití. Stejně tak jsem musel upravit olejovou nádrž pod trup a vytvořit nová kola hlavního podvozku, protože kola z modelu mají vzorek, za který by se nemusel stydět traktor Zetor.
Při stavbě jsem objevil větší množství zádrhelů. Tak například při nalepení horní části kapoty trupu vznikly snad 1 mm široké škvíry. Ty jsem „vytmelil“ velice elegantně pomocí vytažené silnější nitě z rámečku, kterou jsem vlepil do hustého vteřinového lepidla. Pak stačilo přebytečnou nit odřezat ostrým skalpelem a začistit šmirglem. Stejně tak jsem si poradil v podstatě se všemi spoji na modelu, protože se tam nenašel jediný, který by opravdu seděl. Díly vrchní části trupu mají navíc nalisované kulomety MG 15, které jsem odfrézoval a nahradil novými odlévanými od CMK. Stejný výrobce mi obrovsky vypomohl i při náhradě nepoužitelného motoru BMW 123, který vyrábí pro Revellův Junkers Ju 52. Motor je opravdu dokonalý a myslím, že se mu nedá nic vytknout.
Dalším velkým zádrhelem stavby se staly všechny vzpěry křídla. Vyřešil jsem to šalomounsky. V době, kdy už byla hrubá stavba modelu hotová, jsem napevno přilepil i všechny vzpěry a po zatvrdnutí jsem je odřezal a pak bylo možné začistit nepasující zaústění vzpěr do vrchního křídla a do přední části trupu. Vše jsem napravil dvousložkovým Miliputem, ale nebyla to právě příjemná práce.
Barvení modelu je vždy ta část stavby, na kterou se třesu už od prvního otevření krabičky s modelem. Kokpit jsem nabarvil přesně dle předpisu té doby, tedy odstínem RLM 02 Grau. Kabát jsem provedl od základu nejdříve stříkacím tmelem Surfacer 1000 ve dvou vrstvách. První vrstva byla pro potvrzení jistoty, že je vše správně vytmelené. Samozřejmě jsem objevil pár zádrhelů, které bylo potřeba začistit Surfacerem 500 pomocí štětce. Druhá vrstva pak byla už jen pro sjednocení. Na sjednocený povrch surfacerem jsem nastříkal preshading tmavě šedivou barvou Tamiya XF-54 a finální kabát jsem vytvořil z barev GSI RLM 04/65/70/71. Další vrstva byla lesklý lak GSI Super Clear II C 184, pak obtisky, opět vrstva C 184, wash pomocí olejových barev do spár a nakonec finální nástřik matným lakem C 182 a drybrush povrchu olejovou barvou. Nakonec jsem ještě na závěsníky umístil pumy SC 50, které mi zbyly z Junkersu Ju 87 G-2, který jsem stavěl před časem. Pumy z modelu AM Tech jsou veselou karikaturou SC 50...