Nakajima J1N1 Gekkó

V poslední době se doslova roztrhl pytel s novými modely japonských druhoválečných modelů. Stejně tak se přihlásila o slovo i japonská Tamiya s noční stíhačkou Gekko/Irving. Myslel jsem si, že Japonci u svých modelů už nemají co zlepšovat, ale šeredně jsem se mýlil. Pokud totiž porovnám například loňský čtvrtkový Do 335 a zmíněné Gekko, musím uznat, že Tamiya posunula žebříček kvality zase o stupínek výše. Pohled na špičkově zpracované díly oko modelářovo prostě potěší.
Pozornost si zaslouží naprosto úžasně vypracovaný kokpit posádky a otevřený prostor s dvěma kanóny za kabinou. Skleněné díly jsou odstříknuté z „křišťálu“. Kabinka je buď vcelku nebo s oddělenými odklopnými kryty. Pro urychlení stavby doporučuji Express Mask od Eduardu XF 112, ve kterém jsou „lepíky“ nejen na skla, ale i pro jednodušší stříkání disků pneumatik. Masky, které jsou na vypouklých částech překrytu jsou řešeny pouze cca 1mm širokým proužkem, který se posléze vyplní maskolem.
Opravdu pečlivé vybarvení a vystínování perfektně zpracovaného interiéru modeláře dovede k dokonalému znázornění „skutečnosti“. Mostecký Eduard pro tento model připravil planžetu fotoleptů č 48 361. Sada obsahuje jak doplňky pro kokpit, tak množství detailů pro podvozkové gondoly. Pro přikrášlení kokpitu je z plechů nově vytvořena přepážka mezi pilotem a pozorovatelem s perforovanými nosníky a množstvím dalších drobných detailů. Troufám si tvrdit, že se jedná o jednu z nejlépe zpracovaných sad z Mostu. Využitelnost sady je tak 95%. Plechy také řeší poměrně jednoduše vybavené podvozkové šachty. V čele šachty je vynechaný obdélníkový otvor, kterým je vidět zezadu na motor. Doporučuji tento otvor zaslepit destičkou a do šachet natahat nějakou tu kabeláž. Na dně šachty je olejová nádrž, která má ve skutečnosti trochu jiný tvar. Tamiya si taktéž trochu zjednodušila práci na přechodu podvozkové gondoly do klapky. Tato partie je poněkud hubenější, než je to vidět na fotografiiích. Model má oddělený hřbet trupu, protože Tamiya jistě do budoucna uvažuje o dalších verzích Gekka. Tmelu nebude skoro potřeba, protože díly do sebe „klapou jedna radost“. Křídlo má oddělené koncové oblouky, ale při velmi pečlivé práci nebude napojení skoro vidět. Motor Gekka je tvořen pouze přední hvězdicí na destičce. U tak velkého modelu je to škoda. Pro lepší efekt doporučuji prorýt vyústění výfuků do tlumičů plamenů. Vyústění je součástí motorového krytu. Motorová gondola je vyřešena velmi zajímavě. Prstenec krytu motoru je odstříknutý jako jeden díl a napojení na křídlo je rozděleno do tří symetrických částí. Na první pohled to vypadá příšerně, ale vše do sebe naprosto fantasticky sedne. Kompletní sestavená gondola má na sobě velké množství detailů a výsledek opravdu stojí za to.
„Gekkó“ máme možnost dokončit ve dvou variantách. Kamufláž je identická pro oba – na všech plochách tmavá námořní zelená s černými motorovými gondolami a žlutými náběžnými hranami křídla. První stroj je se žlutým označením „22-25“ patřící Hikótai 804 z Kókútai 322. Bokorys tohoto stroje najdete mimo jiné v REVI č. 38. Druhý stroj má bílý kód „YoD-176“ a třemi sakurami symbolizujícími sestřely od Kókútai 302. Co se týče kamuflážních barev, ty nebyly skoro vůbec olétané, jako u jiných japonských letadel. Gekka měla ve skutečnosti velmi kvalitní nátěr a i podle fotografií nebyla „orvaná“ až na kov (poznámka pro modeláře, kteří rádi patinují a odírají své modely).

	REVI 37, 38
	Modeler’s Eye No. 1 – Gekko, Tokyo 2001
	FAOW No. 57, Bunrindo Co., Ltd
	REPLIC No. 118, 2001
	angelfire.com