F-16 CJ (Block 50) Fighting Falcon

Odjakživa se mi strašně líbila "ef šestnáctka". Do oka mi padl zrovna Block 50, tak jsem si ho pořídil. Model už je to poněkud starší a Hasegawa přidává k základním výliskům nově dostříknuté rámečky. Problém je jediný - nové rámečky jsou odstříknuté z mnohem měkčího plastiku, než je zbytek starších výlisků a díly mají navíc o dost kvalitněji a hlouběji provedené negativní rytí, takže je nutné místy původní paneláž starších výlisků prorytím prohloubit. Starší výlisky také mají větší množství otřepů na drobných dílech a některé součástky jsou dokonce pozitivně ryté. Patří mezi ně například přídavné nádrže a závěsníky pro zbraně. Já jsem většinu pozitivně rytých dílů proryl do negativu, protože se mi s negativním rytím pracuje mnohem lépe, než s pozitivním.
Stavebně se jedná o docela pohodový model. Slabé místo se projevilo v napojení nasávacího vstupu. Ten jsem navíc musel trochu doplnit o destičky plastiku, protože by vstup končil otevřeným prostorem. Boky nasávače jsem posléze ještě dotvaroval dvousložkovým tmelem Miliput pro celkové zakulacení vnitřních zaoblených ploch nasávače. O něco větší tmelení bylo nutné provést po nalepení křídla k trupu. Vybrušováním tmelu a srovnáváním povrchu jsem poškodil nýtové řady a část paneláže na povrchu křídla. Ale to byly asi všechny zásadní zádrhely při hrubé stavbě F-16. Model jsem doplnil o lepty od Eduardů 48 331, které velmi vhodně doplnily vzhled celého modelu. Drobnou úpravu si zasloužila i kabinka, protože má na celé délce pozitivní linku. Pozitivní linku nebylo problém odstranit a zde si můžete přečíst podrobný postup jakým jsem překryt opravil.
Vždy se nejvíce těším na barvení a patinování vznikajícího modelu. Kamufláž modelu jsem tentokrát stříkal oblíbenými syntetickými barvami Model Master ředěnými zhruba v poměru 1:1 - 1:2 ředidlem S6001 pro stříkání. Pro patinu jsem použil několik různých postupů - preshading černou barvou pod Light Ghost Gray (FS 36375 - MM 1728 na spodní plochy) a aftershading (zesvětlování pistolí) po nástřiku základní kamufláže u všech zbývajících odstínů. Tedy Dark Ghost Gray (FS 36320 - MM 1741) a Gunship Gray (FS 36118 - MM 1723). Model jsem měl nastříkaný včetně zesvětlení za 4 hodiny čistého času. Model Mastery ředěné S6001 jsou totiž po nastříkání za necelých 15 minut dokonale vyschlé. Předpoklad je velmi tenký nástřik barvy. Velká vrstva samozřejmě schne značně delší dobu. Model Mastery mají obrovskou výhodu v kryvosti jednotlivých odstínů barev. Jakmile byla F-16 celá nastříkaná, jemně jsem strhnul nastříkaný povrch pomocí namočeného smirkového papíru jemnosti 2000. Podařilo se mi tak připravit dokonale hladký povrch pro aplikaci obtisků a následné patiny.
Obtisky jsem použil přímo ze stavebnice. Vybral jsem si mašinu od 35th Fighter Wing (FW)/Pacific Air Force (PACAF), ze základny Misawa AB z Japonska. Pracovalo se mi s nimi velmi dobře. Dekály jsem umisťoval s pomocí přípravku Gunze Mr. Mark Softer. Mr. Mark Softer jsem nejdříve natřel pod obtisk a za chvilku obtisk dokonale vysušil hadříkem. Hadříkem jsem obtisk perfektně vyhladil a až tehdy, kdy zpod obtisku nešla žádná tekutina, pak jsem jej znovu přetřel Mr. Mark Softerem. Dekály sami dokonale zkopírovaly veškeré rytí a tam kde se obtisk dokonale nepřilnul k povrchu, tak tam jsem mu pomohl párátkem do rytí a místně i filmovým lepidlem. Filmové lepidlo je dokonalé na obtisky, kde nosný lak jde přes nějakou hranu. Přečnívající lak pak stačí opatrně přetřít filmovým lepidlem. Ovšem po aplikaci lepidla se za žádných okolností člověk nesmí dotknout toho obtisku, jinak je vše, jak by řekla moje babi - "v troubě".
Patinu olejovými barvami využívám hlavně pro napouštění spár. Zde jsem si trochu vyhrál s namícháním olejové barvy a natónoval jej na šedozelený odstín. Snažil jsem se olej napasovat vzhledu kamufláže. Velmi pěkně vyšly šmouhy, které jsem vytvořil nakápnutím oleje do nýtu a rozmáznutím pomocí hadru ve směru letu. S výsledkem jsem byl nadmíru spokojený. Olejová patina skombinovaná s patinováním pomocí stříkací pistole je dle mého názoru nejideálnějším postupem, který ve výsledku vypadá prostě skvěle. Konečný finiš jsem provedl matným lakem Model Master Flat Clear Lacquer ředěným ředidlem Thinner for Lacquer. Dle mého názoru je právě tenhle lak vůbec nejlepší, s jakým jsem se kdy setkal a pracoval s ním.
Úplně nakonec jsem se konečně dostal k pořádnému vyzkoušení kovových leštitelných past Agama. Už neumím dělat štětcem, navykl jsem se vše dělat stříkací pistolí. Pro nástřik jsem využil originální ředidlo Agama na ředění zmíněných past. Mým úmyslem bylo vytvořit, na pohled co možná nejrealističtěji vypadající opálenou a vyžíhanou výstupní dýzu.
Postup práce s pastami je opravdu ultrarychlý. Začal jsem vnitřkem dýzy, kterou jsem nastříkal odstínem gun metal. Nastříkaná pasta byla doslova okamžitě suchá. Poměr ředění byl cca 1:3-4 ve prospěch ředidla. Větší poměr už nebyl moc přesvědčivý a hlavně pasta ztratila svojí krycí schopnost. Pasty při poměru ředění 1:3-4 totiž naprosto dokonale kryjí a na odmaštěném plastiku drží jak přibité. Není tedy potřeba využívat nějaké podkladní vrstvy. V tomto případě to je naprosto zbytečné! Tedy zpět k rozpracované trysce. Zaschlý nástřik vnitřní části trysky jsem vyleštil pomocí flanelového hadříku jen velmi zlehka. V hlubších detailech tedy pasta zůstala totálně matná, kdežto přeleštěním získal zbytek povrchu pěkný a realistický kovový nádech.
Venkovní část trysky, která je vidět jsem nastříkal pastou s odstínem opálený kov. Poměr ředidlo-pasta zůstalo stejné jako v předchozím případě. Chvilku po nástřiku byla pasta opět dokonale suchá. Na povrchu se mi objevila jemňoučká jakoby krupička. Trochu mne to zarazilo, ale po přeleštění flanelem vše zmizelo! Povrch je po vyleštění prostě úžasný! Nikde na vyleštěném povrchu není vidět ani jediná stopa po nástřiku, nebo leštění. Jestliže bych leštil moc silně a pod pastou se objevil plastik, pak není problém takto obnažené místo znovu stříknout a opětovně přeleštit. Po přeleštění dokonce není vůbec znát oprava a napojení nástřiku!
Snažil jsem se vytvořit co možná nejlepší efekt na vypálené trysce a tak dalším krokem byl nástřik zlaté barvy na jednotlivé lamely na trysce. Každou lamelu jsem zlehka stříknul pouze uprostřed a po zaschnutí opět přeleštil kouskem flanelu. Nakonec jsem použil odstín černý brynýr a tím stříknul pouze spoje lamel a úplný konec výstupu a opět dokonale rozleštil. Výsledek je prostě dokonalý a zatím jsem nikde neobjevil žádný přípravek, který by vypadal tak přirozeně jako tohle.
Zjistil jsem, že i když nastříkám větší vrstvu pasty a přes ní druhou nebo třetí, tak se vrstvy navzájem nenarušují a to je myslím perfektní. Jednotlivé vrstvy jsem vždy před nástřikem další pasty vyleštil flanelem. Hotová tryska vysloveně hraje barvami a jednotlivé přechody jsou neznatelné. Z výsledku jsem prostě nadšený! Celá práce včetně čištění pistole v mezičasech mi zabrala slabou hodinku. Ještě je nutné zmínit, že se pasty po vyleštění stále drobně mažou, takže je nutné si dát pozor na přímý dotek prstem, aby na hotovém povrchu nezůstala daktylka.
A ještě bych měl jeden tip na práci s pastami. Zlatou, nebo bronzovou pastou je možné velmi zlehoučka fouknul výstupní turbínu, tedy základ nastříkaný například gun metalem. Opravdu jenom zlehoučka - perfektně se pak zvýrazní drobné detaily na turbíně! Po lehkém přestříknutí zlatou nebo bronzovou pastou je nutné vše opět přeleštit flanelem. Pokud se potom podíváte dovnitř trysky, září v ní forsážní prstence a celek vypadá skoro opravdově.