Dornier Do 217 E-4

Doslova noční můrou se pro mě stala stavba krásného Dornieru Do 217 E-4 od Revellu. Na první pohled vypadaly výlisky více než lákavě a tak jsem prostě neodolal a těch 950 korun do toho vrazil. Kochání mě přešlo v tu chvíli, když jsem doma vystřihal hlavní díly modelu z rámečků a nasucho je sestavil. Celý vršek trupu, včetně zhruba ½ rozpětí křídla a celá vodorovná ocasní plocha jsou jako jeden díl. No a zbytek trupu je rozdělený do dalších dvou dílů. Rychle mi došlo, že na Dornieru nechám ruce.
Na druhou stranu má Revellův model perfektně zpracovaný kokpit. Ten jsem navíc doplnil o lepty od Eduardu. Lepty obsahují též díly pro vytvoření otevřeného vstupu posádky do útrob letounu. Nebyl problém vyříznout na spodku trupu obdélníkový vstup. Odříznutý vstup jsem pomocí zubařské frézky ztenčil na sílu cigaretového papírku a doplnil o lepty. Člověk by si měl rozmyslet, jestli k modelu má cenu lepty koupit, protože po vymaskování a nastříkání kabiny dovnitř není v podstatě skoro vidět :-(. Proto je nutné kokpit opravdu výrazně vypatinovat a vytvořit „dry brush“ bílou olejovou barvou na všech hranách vnitřního vybavení. Myslel jsem si, když otevřu vstupní dveře, tak bude do útrob modelu vidět, ale opak je bohužel pravdou.
Sestavování modelu přineslo nejednu horkou chvilku, takže doporučuju každý krok třeba pětkrát odzkoušet na sucho a až poté se vrhnout na lepení. Měl jsem velký problém s praskáním plastiku při zasychání lepidla, takže jsem dokola opravoval a opravoval.
Fotku Dorniera 217 od 5./ KG 6 (3E+EN), podle které jsem model nakonec dokončil, jsem objevil v publikaci Warpaint na Do-217. Jako pomoc mi přišel ještě francouzský časopis Replic No. 114, kde se navíc nachází bokorys téhle mašiny. Do-217 jsem barvil mými oblíbenými Model-Mastery, tedy konkrétně barvami RLM 72/73, což jsou námořní varianty barev RLM 70/71 a spodek jsem nastříkal polomatnou černou. Hady jsou stříkané barvou Gunze Sangyo RLM 76. Po vyšablonování a nastříkání celé kamufláže jsem povrch vyleštil namočeným smirkovým papírem jemnosti 2000. Na leštěný povrch jsem nanesl vodu a předem odmočeným smirkem celý povrch srazil. Odstraní se tím jemný prach, který vždycky vznikne při stříkání. Jakmile se tento fígl provede, tak poté není potřeba pod obtisky nastříkat lesklý lak, protože se leštěním povrch dokonale vyhladí a pak stačí používat pouze chemikálie určené na umisťování obtisků.
Dekály jsou použité ze stavebnice Revellu, tedy popisky a kříže a kódové označení EN na svislé ocasní ploše je stříkané. Šablonku pro nastříkání EN jsem si nechal vyřezat v reklamním studiu v Sušici, které bylo vybavené programem Corel a řezacím plotrem. Šablonky byla vyřezána do „přenosky“ – tedy slabě lepivé průhledné fólie. Vyřezání bylo hotové asi za 10 minut a stálo mě 10 korun :-)))
Po obtiscích a vyleštění povrchu přišla na řadu patina, která je provedena olejovými barvami Raw umber a Raw sienna. Vystouplé detaily jsou zesvětlené bílou olejovou barvou postupem „dry brush“ Povrch jsem nakonec zafixoval matným vodou ředitelným lakem Agama (nová upravená série), se kterým se mi pracovalo opravdu znamenitě.