Messerschmitt Bf 110 G-2

Model je to sice už starší, ale k focení jsem se dostal teprve teď. Samotná stavebnice vychází z již dříve vydané noční stíhací varianty Bf 110 G-4 od Promodelleru/Revellu. Původní vydání modelu bylo nádherně ostře ryté, z tmavě modrošedé kvalitní hmoty a čiré díly byly opravdu čisté a průzračné. Po několika letech vydal Revell již ve své krabici variantu Bf 110 G-2, tedy denní těžkou stíhačku. Výlisky jsem skoro nemohl poznat při porovnání s původní G-4 od Pormodelleru! Všechny výlisky byly odstříknuté z bílé žvýkačkovité hmoty, všude bylo množství vtaženin a propadlin a dokonce spodní díly křídla měly prakticky neznatelné rytí! Takže mi nezbylo nic jiné, než skoro celý model nově narýt, nebo alespoň prohloubit paneláž. Netuším, co s tím u Revellu provedly, ale každopádně základní výlisky jsou opravdu hrozné. stejně hrozné byly i čiré díly, které jsem nakonec zbavil rámování a celkově vše znovu vyleštil. Model jsem chtěl zachovat se zavřenou kabinou pro zachování celkové siluety a ladnosti Messerschmittu Bf 110. Tím jsem si přidělal mnoho práce, protože rozřezaná kabinka stavebnice při pokusu vše zavřít prostě nešla dohromady. To byl asi největší kámen úrazu. Stavebnice má také zvláštně dělené křídlo. Jedna polovina spodní části křídla totiž obsahuje celý spodek trupu a druhá polovina spodní části křídla se k celku připevňuje prakticky natupo. To se mi nelíbilo, takže jsem vše vyztužil podlepením plastovými destičkami a pak bylo vše poměrně dobré. Obdobná zvláštnost je pak při sesazování podvozkových a motorových gondol. Vše je celek a na křídlo se navléká! Není to úplně jednoduchá záležitost, každopádně se po slepení muselo poměrně dost tmelit. Uvnitř podvozkové šachty jsou na stěnách gondoly nalisované plné trojúhelníčky, které mají značit perforovaná žebra. Ty jsem nahradil díly z leptů od Eduardu. Sice to bylo poněkud složitější vše lepit natupo a konečnému vzhledu to každopádně prospělo. Problém jsem zaznamenal i v místě napojení ocasní plochy k trupu, kde je výřez pro osazení VOP nestejně vysoký na každé polovině trupu, takže pro udržení geometrie to bylo náročnější. Také jsem oddělil směrovky a výškovky a znovu nalepil. Tyto díly bohužel byly nalisovány vždy na jedné polovině dílu VOP a nebo SOP. Původně jsem si myslel, že model půjde do kupy lépe, ale i přes zádrhely ve stavbě vše nakonec proběhlo k mé plné spokojenosti. Ještě se zastavím u několika detailů. Vyhodil jsem tubusy s raketami W.Gr. 21 a také výfuky. To vše je naprosto nepoužitelné. Výfuky jsem nahradil poměrně drahou sadou od ruského Moskitu a tubusy a rekty W.Gr. 21 jsou vysoustružené mosazné díly od německého výrobce Schatton Modellbau. Při rozhovoru s panem Schattonem mi sdělil letos na soutěži ve Zdicích, že se zajel podívat přímo do musea tuším ve Švýcarsku, kde si vše proměřil a následně přepočítal do měřítka a vysoustružil. Dle jeho názoru nemá prakticky žádná stavebnice, kde se nachází W.Gr. 21, správné proporce, ať už délkové tak průměrové.

Kamufláž z odstínů RLM 74/75/76 je nastříkaná od ruky odstíny GSI Aqueous Hobby H a povrch je zalakovaný mým oblíbeným Sidoluxem s přidáním matné báze. Sidolux jsem s úspěchem využil při srovnávání obtisků s povrchem. Vždy jsem přes celý obtisk nastříkal poměrně silnou vrstvu lesklého laku, kterou jsem postupně plošně zabrušoval namočeným smirkovým papírem jemnosti 2000 tak dlouho, dokud nebylo na povrchu poznat, že se jedná o obtisky. Je to zdlouhavější proces, ale myslím, že stojí za to, si dát práci se sjednocením povrchu.